Kdo se účastníte mých „courání“ nebo se zajímáte o historii, určitě na Vás ze všech stran padají informace o různých svatých. Už jste přemýšleli, kde vlastně spočinuly jejich ostatky? Několik z nich odpočívá v areálu Pražského hradu. Minule jsme si řekli něco o sv. Václavovi a dnes budeme pokračovat.
Sv. Vojtěch – křesťanský světoběžník
Vojtěch Slavník se pravděpodobně narodil roku 956. Za místo jeho narození se považuje Libice nebo některé z dalších slavníkovských sídlišť. Slavníkovci v době jeho narození ovládali východní a jižní Čechy a představovali riziko pro tehdy vládnoucí rod Přemyslovců, kteří ovládali Prahu a střední Čechy. Je potřeba poznamenat, že Vojtěchova matka byla podle legend „ze slavného slavanského rodu“. To naznačuje, že mohla být z rodu Přemyslovců. Dokonce se spekuluje, že Slavníkovci byli boční větvi Přemyslovců.
Vojtěch byl tedy legitimní potomek urozených rodičů, měl několik bratrů a sester a pravděpodobně nebyl prvorozený syn. První vzdělání jistě získal přímo v slavníkovském sídle a následně studoval v Magdeburgu, kde byl biřmován biskupem Adalbertem, který mu dal své jméno. Studoval u jednoho z největších učenců své doby, scholastika Oktrika.
Roku 981 se vrací do Čech a stává se součástí sboru kněží okolo prvního pražského biskupa Dětmara. Velkou proměnu prodělal Vojtěch v roce 982, kdy umírá biskup Dětmar, který si vyčítal nedbalý výkon biskupského úřadu. Dne 19. února 982 byl zvolen Vojtěch novým biskupem, přestože mu tehdy bylo okolo 26 let. Je velmi pravděpodobné, že byl zvolen na přání knížete Boleslava.
Jeho pozice nebyla silná, biskupský úřad byl relativně čerstvý, v Čechách neexistovaly další podpůrné instituce církve, kromě ženského kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě. Vojtěch musel bojovat proti mnohoženství, manželství kněžích, prodeji křesťanských otroků. Tím si odradil všechny potenciální podporovatele a zůstal se svými morálními nároky osamocen.
Na přelomu let 988/989 odchází z Prahy do Říma vysvětlit důvody svého odchodu. V Římě vstupuje, i se svým bratrem Radimem (Gaudentiem) do benediktinského kláštera.
Pro jeho návrat do vlasti však loboval mohučský arcibiskup, ale také pražský kníže, který vyslal poselstvo vedené mnichem Kristiánem. V roce 992 se tedy Vojtěch vrací do Prahy, ovšem za podmínky, že bude podporován ve své činnosti. V té době snad přivádí i malou skupinku benediktinů do Prahy. Podpory se ovšem nedočkal, takže roku 994 opět Prahu opouští. Roku 996 se seznámil s císařem Otou III., který mu slíbil, že pokud jej Čechové nebudou chtít, může odejít na misie k pohanům.
Roku 995 dochází k libickému masakru, kdy jsou všichni členové rodu Slavníkovců vyvražděni, takže se není čemu divit, že jej Češi odmítli. Vojtěch je tedy vyvázán ze svých povinností a mohl se vydat k pohanským Prusům. Byl k nim dopraven s doprovodem dvou kněží. Tam byl napaden pádlem či bidlem, které se stalo jeho atributem. Prusové mu hrozí smrtí, pokud neodejde. Vojtěch začal zvažovat odchod k Luticům. Na odchodu byl však zadržen a nakonec zabit několika ranami kopí a jeho hlava byla oddělena od trupu.
Polský kníže Boleslav Chrabrý vykoupil tělo mučedníka bez ohledu na vysokou cenu. Ostatky byly uloženy v Hnězdně. Už v té době se začal rozbíhat Vojtěchův kult a svatovojtěšská úcta. V první fázi se o ni zasloužil hlavně polský stát.
Češi pozdě pochopili význam svatovojtěšského kultu. To napravil až kníže Břetislav, který při v pádu do Polska v roce 1039 dobyl Hnězdno a zmocnil se ostatků sv. Vojtěcha. Byl vyhlášen zemským patronem a uložen v bazilice sv. Víta, která byla později rozšířena o zasvěcení sv. Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi.
Přestože prozatím není součástí mých procházek prohlídka Chrámu sv. Víta, můžete se zúčastnit alespoň podvečerní procházky po areálu Pražského hradu Couráme se tajemným Pražským hradem, kde se můžete dozvědět další informace a tajemství spojené s Pražským hradem.
