Výlet do Brna – slavné vily

Jak jste si všimli, tak Couráme se si udělalo pauzu ve vycházkách a jedním z důvodů byl výlet do Brna. Rozhodla jsem se navštívit tři slavné vily – Vilu Tugendhat, Vilu Löw Beer a Vilu Stiassni.

Vila Tugendhat

Pohled na vilu Tugendhat

Vilu si nechali postavit manželé Greta a Fritz Tugendhatovi na pozemku, který dostali svatebním darem od rodičů Grety, Alfreda a Marianny Löw Beerových, svých sousedů. Pro svůj dům si vybrali významného německého architekta Ludwiga Miese van der Roha, kterému se nejprve do Brna nechtělo. Nakonec byl nadšen pozemkem s krásným výhledem na město a zakázku přijal. V letech 1929-1930 se stavba realizovala. Stavba funkcionalistické vily je v duchu hesla „Méně je více“, kterým se Mies van der Rohe řídil. Cena však byla astronomická, přesáhla 8 mil. Kč. A není se čemu divit, drahými materiály se nešetřilo. Nejznámnějším příkladem je onyxová stěna. Bohužel manželé si dům dlouho neužili, protože již roku 1938 emigrovali a vilu zabavilo gestapo. Devastaci domu pomohla hlavně rudá armáda, která ve vile ustájila koně a bombardování, kdy praskla velká okna v hlavním pokoji. Od roku 1960 je vila ve vlastnictví státu. Komplexní rekonstrukce proběhla až v letech 2010-2012. Od roku 2001 je vila zapsaná na seznamu UNESCO.

Vile se občas přezdívalo „pavilon“ a to asi proto, že Mies van der Rohe vyšel architektonicky ze svého návrhu Pavilonu Barcelona, německého pavilonu na Světové výstavě roku 1929 v Barceloně. Přestože po ukončení výstavy byla stavba rozebrána a nově se podařilo pavilon postavit v roce 1986 dle fotografií, které pořídil sám architekt. Pokud se dostanete na svých cestách do Barcelony, určitě nezapomeňte pavilon navštívit.

Pavilon Barcelona

Interiéry pavilonu s křesly Barcelona a onyxovou stěnou

Atrium pavilonu se sochou Alba (Úsvit) od George Kolbeho

Vila Löw – Beer

Vila Löw-Beer

Až si prohlédnete zahradu vily Tugendhat, kde mimochodem už nenajdete slavný strom, pod kterým Mečiar a Klaus rozdělili republiku, projdete turniketem do zahrady vily Löw-Beer, kde žili rodiče Grety. Otec Grety, Alfred Löw-Beer vilu zakoupil v roce 1913 od dědiců továrníka Morize Fuhrmanna. Mimochodem pro porovnání cen, tento dům jej stál 200 tisíc Kč. Rodina se sem přestěhovala ze Svitávky, kde do dnešních dnů najdete Velkou i Malou vilu Löw -Beerových. Původní vilu navrženou architektem Alexandrem Neumannem nechali upravit dle plánů Roberta Baumfelda. Rodina musela vilu v roce 1938 opustit a při útěku do emigrace bohužel pan Alfred zahynul. Vila se dostala do rukou tajné státní policie a roku 1954 se dostala do rukou státu. Z budovy se stal internát, který zde fungoval až do roku 2012. Následně vila prošla rekonstrukcí a dnes v ní najdete expozici Židé na Moravě.

A malá poznámka, v Brně naleznete i další Löw-Beerovu vilu – vilu Ernsta Löw-Beera, bratrance Grety Tugendhatové, navrženou taktéž architektem Roberterm Baumfeldem.

Vila Stiassni

Vila Stiassni

Poslední vilu, kterou jsem navštívila, byla Vila Stiassni v Masarykově čtvrti, kterou si nechal v letech 1927-1929 postavit továrník Alfred Stiassni. Návrh vily svěřil brněnskému architektovi Ernst Wiesnerovi, které vystavěl krásnou funkcionalistickou vilu. Wiesner však postavil pouze stavbu, vnitřní prostory svěřila Hermina Stiassni vídeňskému architektovi Franzi Wilfertovi, který vytvořil interiér s menšími místnostmi, které vybavil tmavým dřevem a historizujícím nábytkem. Ve vile máte pocit, že jste se octli někde na zámku. Celá rodina aktivně sportovala, takže v areálu najdete nejen tenisový kurt, ale také bazén. Stejně jako ostatní rodiny, i rodina Stiassni musela opustit republiku a z vily se stalo německé kasíno. Následně už můžete znát tuto vilu jako vilu vládní, kde jako první přespal Edvard Beneš po návratu z exilu. Až se do vily někdy podíváte a uvidíte jednu z koupelen, která byla rekonstruována v osmdesátých letech, máte pocit, že jste se octli v budově Nové scény Národního divadla. Stejně jako interiéry Nové scény, byly i koupelny obloženy zeleným kubánským mramorem, který prý poslal Fidel Castro do vily po své návštěvě a nespokojenosti s aktuálním stavem koupelen. Vila byla také několikrát využita filmaři, např. seriál Bohéma, kde představovala vilu Vlasty Buriana.

Nakonec ještě praktické informace.

Vstupenky do Vily Tugendhat je potřeba zakoupit velmi dlouho dopředu a většinou se Vám podaří sehnat vstupenky pouze na pracovní dny mimo sezónu. My měli objednáno už v prosinci na únor a byl k dispozici pouze základní okruh bez technického zázemí.

https://www.tugendhat.eu/

Do vily Löw Beer není problém vstupenky získat, jsou to výstavní prostory. Pokud byste chtěli komentovanou prohlídku, je nutné sledovat stránky.

https://www.vilalowbeer.cz/cz/

Vila Stiassni spadá pod Národní památkový úřad a vstupenky jsme objednali on-line asi 14 dní předem a to na 9 hodinu a moc jsme si to sami užili.

https://www.vila-stiassni.cz/cs

Vzhledem ke špatnému počasí jsme moc dalších zajímavých staveb nenavštívili, ale objevila jsem zajímavý web Brněnský Architektonický Manuál, kde máte přehled všech zajímavých staveb v Brně a můžete různě vyhledávat. Před zajímavými stavbami je na chodníku číslo, které si můžete v aplikaci vyhledat.

https://www.bam.brno.cz/

Krteň

Filiální kostel sv. Jana a Pavla Krteň

Na místě, které se nazývá Krteň, se nachází osamocený kostelík se hřbitovem. Najdete jej nedaleko městských částí Stodůlky a Třebonice. Dnes působí opuštěně, ale místo má zajímavou historii.

Kostelík stojí na vyvýšenině, kde se pravděpodobně nacházela pohanská svatyně. Pod kopečkem se nacházelo jezírko a studánka se zázračným pramenem, který uzdravoval. Působil zde prý velký čaroděje, který uměl uzdravovat. Také název vesnice se prý odvíjí od jména Slovanského boha Krta, boha slunce a dárce dobré úrody.

Hřbitov okolo kostelíka

Kostelík byl postaven ve 13. století a je zmiňován jako farní roku 1352. Osada je poprvé zmiňovaná až roku 1434 jako majetek českých králů. V 16. století byl kostelík rozšířen. Samotná osada však nepřežila třicetiletou válku, kdy byla pravděpodobně vypálena. Zůstal pouze kostelík se hřbitovem. V 18. století byla kostelu zvýšena věž a v roce 1890 byl kostel přestavěn v pseudorománském stylu podle plánů architekta Arnošta Živného. Ve zdi nad oltářem se jako zázrakem zachovaly unikátní románské fresky ze 13. století. Jejich autorem je snad některý z umělců v okolí Karla IV.

S místem se váže krásný a snad i pravdivý příběh. Roku 1371 ležel Karel IV. na Karlštejně zasažen zlou nemocí. Královna Eliška se vydala pěšky z Karlštejna na Pražský hrad ke hrobu sv. Zikmunda, aby tam obětovala osm misek ryzího zlata za zdraví krále. Zlato bylo určeno ke zhotovení relikviářové busty sv. Zikmunda. Na zpáteční cestě, když odpočívala na Krtni, obdržela zprávu, že se Karel IV. uzdravil. Z vděčnosti krteňský kostel obdařila důchody. Událost se stala na den mučedníků Jana a Pavla (26.6.) a proto jej zasvětili ke cti těchto světců.

Z tohoto příběhu lze usuzovat, že královna musela odpočívat v nějakém místním dvorci. Bohužel však v okolí dosud nebyl proveden archeologický průzkum, takže se můžeme pouze domnívat, že dvorec a osada se musely rozkládat někde na západ od hřbitova, kde se dnes rozkládají zemědělské plochy. Ale to asi bude úkol pro příští generace.

Dolmen „BEL“ u krteňského kostelíka

Nedaleko hřbitova se nachází dolmen „BEL“ ve tvaru kamenného stolu. Byl sestaven podle vzoru megalitických staveb dávných civilizací z prvohorní ordovické břidlice na významné energetické linii bývalé královské cesty Pražský hrad – Karlštejn.

Až budete mít cestu kolem, zastavte se zde…místo má svého genia loci.

Pramen Prokopského potoka a Panská zahrada ve Stodůlkách

Pramen Prokopského potoka

Jedním z míst, kam je možné zajít ve Stodůlkách na procházku, je prameniště Prokopského potoka. Nachází se sice nedaleko panelových domů sídliště Stodůlky, ale přesto je to pěkné místo, na které navazuje park zvaný Panská zahrada.

Potok je hlavním přítokem Dalejského potoka, který protéká Prokopským údolím. Prokopský potok se vine v délce skoro pěti kilometrů Stodůlkami, než se s ním spojí. Protéká Panskou zahradou, kde napájí dva rybníčky a následně retenční nádrže v Centrálním parku a retenční nádrž Asuán v Prokopském údolí. Prameniště bylo upraveno v roce 1986 podle návrhu akademického sochaře Pavla Přikryla a architekta Václava Valtra. Dílo přestavuje stěžeň lodi s lodním uzlem.

Jeden z rybníčků v Panské zahradě

Navazující Panská zahrada patřila původně k farnímu kostelu sv. Jakuba Staršího. Před stavbou sídliště se zde nacházela zahrádkářská kolonie a několik černých skládek. Oba dva rybníky byly zanesené a zarostlé. Bylo tedy rozhodnuto tuto oblast upravit na prostor pro odpočinek nových obyvatel sídliště. Projektový ústav výstavby hlavního města Prahy připravil návrh revitalizace v roce 1985, jeho autory byli ing. Ivo Oberstein a již zmíněný architekt Václav Valtr. Úpravy se realizovaly za účasti místních občanů a mládeže. Uprostřed zůstala k dispozici odpočinková louka.

Jedna z krásných keramických potvůrek v Panské zahradě

Okolo roku 2010 probíhala opět obnova parku. Při této obnově byla na odpočinkové louce realizovaná fontána z dílny keramičky Alexandry Koláčkové, která se specializuje na barevné velkoformátové plastiky z keramiky a betonu do veřejného prostředí. Její plastiky můžete najít nejen ve fontáně ve tvaru chrličů, ale i vyvýšených odpočinkových ploch z keramiky. Její díla se nacházejí i na nedalekém sídlišti Nové Butovice, kde vytvořila sadu keramických masek.

Toto je jedno z mých oblíbených míst nedaleko mého bydliště. Máte také podobné místo i Vy? Ukažte mi je v komentářích. Těším se.

Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci

Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci

Levý Hradec byl vybudován na ostrohu, který tvoří hluboký kaňon Vltavy a roklí Žalovského potoka. Osídlení zde bylo již v dávných dobách. Strategická poloha místa k osídlení přímo vybízela.

Z hodin dějepisu víte, že se zde v 9. století nacházelo sídlo Přemyslovců. Hradiště patřilo k těm větším, celková plocha byla 6,4 hektaru. Pravděpodobně vzniklo už za předků knížete Bořivoje, k nimž prý náležel i bájný kníže Neklan. Za jeho vlády měl být podle kronikáře Kosmy svedena bitva s Lučany nedaleko Hradce u Turska.

Kostel sv. Klimenta byl pravděpodobně založen mezi léty 882-884 po příjezdu knížete Bořivoje z Velké Moravy, kde byl pokřtěn samotným Metodějem. Z Velké Moravy si přivezl i kněze Kaicha, kterého vyslal samotný Metoděj, aby pečoval o knížecí rodinu. Z původní rotundy se nám zachovaly fragmenty pod podlahou dnešního kostela, nicméně je možné, že jsou to pozůstatky pozdějších staveb. Jako vládnoucí kníže přestěhoval Bořivoj své sídlo do Prahy, kde vybudoval další kostel Panny Marie. Hradiště na Levém Hradci sice ustoupilo do pozadí, ale neztratilo nic ze své významnosti. 19. února 982, skoro o 100 let později, zde byl zvolen druhým biskupem Vojtěch Slavníkovec. Hradiště začalo upadat až ve 13. století. V té době se dostalo do majetku benediktinek od sv. Jiří.

Presbytář kostel s gotickými freskami

Kostel sv. Klimenta však přetrval. Byl sice několikrát přestavován v různých stylech, největší přestavba proběhla v 17. století, kdy zmizely i poslední pozůstatky rotundy.  Význam místa opět narostl až v 19. století s nárůstem národního obrození, kdy se o tomto místě začalo opět mluvit a začaly se provádět archeologické výzkumy v místech původního hradiště. Ve 20. století probíhala další rekonstrukce. V presbytáři kostela pak byly zrestaurované fresky z doby vlády Václava IV., zobrazující křesťanské výjevy ve dvou pásech nad sebou. Dnes je možné do kostela nahlédnout při pravidelných prohlídkách.

A proč zasvěcení sv. Klimentovi? Sv. Kliment/Klement byl třetí nástupce sv. Petra a jako římský biskup přivedl k víře až 400 významných Římanů. Byl císařem vyhnán na Krym, kde pokračoval ve své misijní činnosti, což se císaři nelíbilo, takže jej nechal popravit – přivázal jej ke kotvě a nechal utopit. Jeho křesťanští následovníci jeho tělo našli, a s kotvou jej nechali pohřbít. Jeho hrob objevil Cyril při své cestě k Chazarům a spolu se svým bratrem Metodějem jeho tělo přenesli do Říma. S příchodem Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu se sv. Kliment dostal mezi první naše patrony.

Na Levý Hradec se můžete dostat jednoduše autem. Ale já navrhuji využít vlak, který sem jezdí pravidelně a zastávka Roztoky-Žalov je nedaleko. Taktéž vřele doporučuji návštěvu Medové kavárny, která se nachází nedaleko. Připravují zde skvělou kávu a mají zde skvělé dortíky. Jenom pozor na otevírací dobu, nemají otevřeno každý den.

Kostel sv. Jana Křtitele v Sudicích

Kostel sv. Jana Křtitele v Sudicích

Stejně jako většina z Vás jsem sledovala novou vánoční pohádku Princezna a půl království. V Egonově království mě zaujal kostel, který jsem nejprve špatně situovala do Ludgeřovic, a teprve titulky mě upozornily na obec Sudice, která se nachází nedaleko polských hranic, v oblasti nazývané „Prajzská“. A co bych to byla za milovníka historie a cestování, kdych si tam o vánočních svátcích neudělala výlet.

Kostel je nádhernou dominantou obce, který je vidět již z dálky. Byl postaven v letech 1904-1906 v novogotickém stylu.

V roce 1901 rozhodl chrámový výbor o stavbě nového chrámu, protože starý kostel byl už nevyhovující. Iniciátorem stavby byl oblíbený farář páter Arnošt Jureczka, který dovedl získat německou menšinu v obci a podařilo se mu získat na stavbu úctyhodných 700 tis. říšských marek.

Stavbou byl pověřen místní stavitel kostelů Josef Seifried z Kravař, který začal se stavbou v roce 1903. Kostel měl být zmenšenou kopií Dómu v Kolíně na Rýnem, ale nakonec je nejen zmenšenou, ale také hodně pozměněnou kopií. To však této stavbě na kráse vůbec neubírá. Kostel byl vysvěcen 19. listopadu 1906. Stavbu netvoří pouze budova kostela, ale také budova fary. Vstup do areálu lemuje krásná vstupní brána, ve které se nacházejí hroby dvou oblíbených páterů Jureczky a Konečného.

Kostel sv. Jana Křtitele v Sudicích

Pokud Vás cesty zavedou do oblasti Opavska, Hlučínska nebo Kravařska, určitě si udělejte také výlet do Sudic. A třeba se Vám poštěstí podívat i do interiéru kostela, který byl v době mé návštěvy uzavřen.

Co se skrývá pod podlahou?

Tato zajímavá věta uvádí výstavu, kterou momentálně můžete navštívit v Klementinu. Pro milovníky knihy Průvodce pražskou archeologií od Archeologického ústavu Akademie věd České republiky je to rozšíření informací ohledně vykopávek provedených v areálu Klementina.

Způsobem dokumentace podobný výše zmíněné knize se dozvíte informace o pohřebišti, které se zde nacházelo, o kostelu sv. Martina Menšího a hlavně o klášteře a o církevních stavbách, které se tady nacházely v době využívání oblasti bratry kazateli – dominikány. Ti přišli na strategické místo u Juditina mostu u kostela sv. Klimenta ve 13. století a poslední z nich opustili areál v roce 1556, kdy byl areál předán jezuitům.

Součástí jsou také předměty, které byly v rámci archeologických prací nalezeny a také model areálu.

Výstavu doporučuji všem zájemcům o historii.

Kdy? do 10. listopadu 2019 (úterý-neděle 10:30 – 18:00)

Kde? Galerie Klementinum (vstup z Mariánského náměstí, za vrátnicí doleva)

Zámek Jemniště

Zámek Jemniště

Nádherný zámek, který naleznete kousek za Benešovem u obce Postupice, dnes patří opět rodině Sternbergů, která se o něj vzorně stará. Můžete navštívit interiéry zámku, které krásně dekorovala paní Sternbergová, anglický park a rozárium a také kavárnu s výbornými zákusky a restauraci. V neděli jsem navštívila anglický park, který je v dnešních dnech krásně zabarvený. Mimochodem mají tam rodinku klokanů. Po zajímavé prohlídce zámku s milou průvodkyní jsem si dala výbornou kávu a skvělý zákusek.

Vynikající Pavlova ze zámecké cukrárny Custoza

A teď něco málo z historie zámku. Panství zakoupil v 18. století rod Trauttmansdorffů, kterým se nelíbilo v původní tvrzi ze 14. století a postavili si nad obcí krásné letní sídlo. Stavbou pověřili významného architekta své doby Františka Maxmiliána Kaňku. Bohužel zámek chvíli po dostavbě vyhořel, ale Trauttmansdorffové jej nechali znovu opravit a vybavit. V 2. polovině 19. století zámek kupuje Zdeněk hrabě Sternberg.

Do roku 1943 vlastnila zámek Terezie Sternbergová, provdaná Mensdorff-Pouilly. Manželé museli zámek opustit, protože jej nechtěli prodat Němcům a přestěhovali se na místní faru do Postupic, kde prožili zbytek života. Zámek manželům po válce právně vrátili, ale než se stačili přestěhovat, byl jim vyvlastněn státem. Oba manželé tak dožili právě na faře v Postupicích. Terezie zemřela v roce 1985 a její manžel v roce 1991. Protože byli bezdětní zámek odkázali svému synovci Janu Bosko Sternbergovi. Na zámku dnes hospodaří jeho syn Jiří Sternberg s manželkou Petrou Sternbergovou.

Nádherně vybarvené stromy v anglickém parku

Zámek je otevřený do konce října o víkendech, tak si pospěšte a užijte si krásný park v podzimních barvách.

Historická budova Národního muzea

Rekonstruovaná kopule Národního muzea
Kopule Národního muzea z druhé strany, z vyhlídkové plošiny

Nedávno jsem měla možnost navštívit zrekonstruovanou hlavní budovu Národního muzea ve všední den, bez davů turistů a školních zájezdů. Se vstupenkou jsem zakoupila ihned vstup na vyhlídkovou plošinu nad kopulí.

A než nastal čas, kdy jsme výtahem vyjeli nahoru, obdivovala jsem zrekonsturovanou historickou část.

Dne 15. dubna 1818 vydala česká šlechta slavnostní provolání, kterým zřídili Vlastenecké muzeum v Čechách. Později dostalo název Muzeum království Českého a dnes funguje pod názvem Národní muzeum. Dva hlavní zakladatelé byli František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský a Kašpar Maria hrabě Šternberk, který věnoval muzeu své rozsáhlé sbírky.

Nejprve se sbírky shromažďovaly v minoritském klášteře sv. Jakuba a na dalších místech. Pvním stálým sídlem se stal Šternberský palác, který muzeu propůjčil právě hrabě Šternberk. Muzeum pak zakoupilo novou budovu – Nostický palác na Příkopech. Když i ten přestal stačit, začala se řešit nová budova.

Zrekonstruované schodiště

Roku 1876 věnovala městská rada na stavbu pozemek na horním konci Václavského náměstí v místech, kde se právě bourala Koňská brána. Konkurz na stavbu vyhrál architekt Josef Schulz. Nová stavba dostala povolení 27. června 1885 a ihned se začalo se stavbou. Slavnostní otevření proběhlo 18. května 1891, kompletní výzdoba však byla dokončena až v roce 1901. Na výzdobě se podíleli nejvýznamnější umělci té doby: Bohuslav Schnirch, Antonín Wagner, Antonín Popp, Vojtěch Hynais, Václav Brožík nebo Julius Mařák.

V letech 2011-2018 proběhla rozsáhlá rekonstrukce a dnes je opět budova muzea zpřístupněna veřejnosti a postupně přibývají nové expozice. Za mé návštěvy byla přístupná výstava 200 nejlepších exponátů a ještě jsem stihla Česko-Slovenskou výstavu. A taky nesmím zapomenout na kostru Plejtváka myšoka.

A největší zážitek? Vyhlídka z kupole. Je dechberoucí. Celé Václavské náměstí máte jako na dlani. A když se dost vynadíváte na město, můžete se otočit směrem dovnitř a obdivovat kupoli z druhé strany. Taktéž můžete obdivovat konstrukce zastřešení dvorany. Přestože historická budova Národního muzea ještě není plně vybavena expozicemi, stojí za návštěvu.

Vyhlídka z kopule

Zajeďte se courat do Lánského parku

Lánský park s průhledem na zámek

ZÁMEK

Lánský zámek je dnes všem známý jako jedno ze sídel prezidenta České republiky. Původně se však jednalo o zámek významného šlechtického rodu Fürstenbergů, kteří jej získali na začátku 18. století. V letech 1821-25 získal zámek dnešní podobu, kdy jej přestavěl kníže Karel Egon II. z Fürstenbergu. Vzhledem k tomu, že Fürstenbergové patřili k německé šlechtě, necítili se v nově vzniklé republice dobře a tak využili příležitosti a zámek v roce 1921 za 25 miliónů korun československých prodali státu. Následovaly úpravy pod vedením Josipa Plečnika. Po dokončení se zámek stal letním sídlem prezidenta Československé republiky.

Lví fontána z lánského parku

ZÁMECKÝ PARK

Už v roce 1785 zřídil hospodářský správce M. G. Stumpf kolem zámku malé arboretum s mnoha druhy cizokrajných rostlin a rosárium. Teprve po likvidaci vodního příkopu a valů byl v roce 1852 za knížete Karla Egona II. z Fürsenbergu založen velký anglický park . Dále se vybudoval rybník pro vodní ptactvo a bažantnice s oborou pro vzácnou zvěř. Rybník zvaný „Bahňák“ byl později přebudován Plečnikem. Antická fontána s dórskými pilastry má pět lvů chrlících vodu, představující Čechy, Moravu, Slezsko, Slovenskou a Podkarpatskou Rus. Fontána představuje pět sloupů Republiky československé.

Palmový skleník

PALMOVÝ SKLENÍK

V roce 1875 odkoupili Fürstenbergové tři sousední usedlosti a v jejich místech nechali zřídit palmový skleník a zelinářskou zahradu. Projekt na stavbu navrhl Jan B. Urban, železné konstrukce vyrobili dělníci ve fürstenberských železárnách ve Staré Huti, litinové dekorace dodal vídeňský dvorní zámečník Albert Milde, rodák ze Vsetínska. Skleněné tabule dodala firma pražského obchodníka Franze Götze, která je také osadila a zakytovala. Bohužel skleník byl v době odkupu státu ve smutném stavu a měl být stržen, ale Plečnik se rozhodl jej opravit. Rozšířil také kolmé křídlo, zakončené manipulačním domkem. Zimní zahrada a nové křídlo bylo dokončeno v roce 1923. Palmovnu a zimní zahradu Plečnik spojil nově proraženým mohutným obloukem a jednoduchým krátkým schodištěm, do jehož středu vložil zaoblenou nádrž s chrličem. V 80. letech 20. století byl opět ohrožen zbouráním, ale taktéž se povedlo skleník obnovit a dnes jej můžeme obdivovat krásně zrekonstuovaný.

Schodiště s chrličem

Dnes můžete zámek obdivovat z úctyhodné vzdálenosti a vstup je možný pouze do parku a skleníku. Každopádně park i skleník si určitě vaši pozornost zaslouží. V parku můžete nachodit spousty kilometrů a obdivovat nádhernou zeleň. Své kroky můžete dále směřovat do obory, která na park navazuje. A nedaleko zámku se nachází lánské muzeum se zajímavými expozicemi.

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře

Hlavní oltář v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře

V době největšího rozkvětu Kutné Hory ve 14. století bylo vystavěno několik nových kostelů. Avšak všechny spadaly pod správu sedleckého kláštera, prostřednitvím fary v Malíně. Z tohoto důvodu kutnohorští rozhodují o stavbě nového chrámu Božího Těla a sv. Barbory na předměstí, mimo dosah stávající církevní správy.

Pozemky získali od pražské kapituly a roku 1384 začalo bratrstvo Božího Těla se stavbou. Historikové se domnívají, že návrh stavby vypracoval syn Petra Parléře mistr Jan Parléř a na výstavbě se podíleli členové pražské katedrální huti. Stavbu zastavují husitské války a další pokračování v 15. století je v režii mistra Hnuše. Následně po něm nastupuje Matyáš Rejsek z Prostějova, který zaklenul vysoký chór nad presbytářem. V 16. století pokračoval ve stavbě významný stavitel Benedikt Ried, který zasáhl do hlavní konstrukce a z baziliky vytvořil trojlodní halu, završenou třemi stanovými střechami. Dostavby se bohužel nedočkal a realizaci provedl až stavitel mistr Mikuláš. V té době už docházely prostředky, takže stavba byla v roce 1558 definitivně zastavena. Do současné podoby byl chrám dokončen v 19. století, kdy architek Josef Mocker a Ludvík Lábler chrám dostavěli. Práce byly ukončeny v roce 1905.

Nádherná klenba, práce Benedikta Rieda

Uvnitř můžete obdivovovat původní výmalbu v některých kaplích, která kromě církevních motivů zobrazuje i světskou stránku, takže můžete natrefit na mincíře a pregéře, kteří jsou zobrazeni při své práci.

Když však zvednete svůj zrak nahoru můžete obdivovat práci Benedikta Rieda, který vytvořil rozlehlou síň, kterou prosvětlil velkými okny zasazenými do monumentální kontrukce bočních zdí. Hala je zaklenuta klenbou pokrytou klenební sítí žeber ze šesitícípých a čtyřcípých hvězd. Vznikl tak nadpozemský svět, nebeský Jeruzalém, který kontrastuje se spoře prosvětleným přízemím kostela.

Návštěva chrámu je opravdu neskutečný zážitek a určitě stojí za návštěvu.