Štítek: Kutná Hora

V době největšího rozkvětu Kutné Hory ve 14. století bylo vystavěno několik nových kostelů. Avšak všechny spadaly pod správu sedleckého kláštera, prostřednitvím fary v Malíně. Z tohoto důvodu kutnohorští rozhodují o stavbě nového chrámu Božího Těla a sv. Barbory na předměstí, mimo dosah stávající církevní správy.

Pozemky získali od pražské kapituly a roku 1384 začalo bratrstvo Božího Těla se stavbou. Historikové se domnívají, že návrh stavby vypracoval syn Petra Parléře mistr Jan Parléř a na výstavbě se podíleli členové pražské katedrální huti. Stavbu zastavují husitské války a další pokračování v 15. století je v režii mistra Hnuše. Následně po něm nastupuje Matyáš Rejsek z Prostějova, který zaklenul vysoký chór nad presbytářem. V 16. století pokračoval ve stavbě významný stavitel Benedikt Ried, který zasáhl do hlavní konstrukce a z baziliky vytvořil trojlodní halu, završenou třemi stanovými střechami. Dostavby se bohužel nedočkal a realizaci provedl až stavitel mistr Mikuláš. V té době už docházely prostředky, takže stavba byla v roce 1558 definitivně zastavena. Do současné podoby byl chrám dokončen v 19. století, kdy architek Josef Mocker a Ludvík Lábler chrám dostavěli. Práce byly ukončeny v roce 1905.

Uvnitř můžete obdivovovat původní výmalbu v některých kaplích, která kromě církevních motivů zobrazuje i světskou stránku, takže můžete natrefit na mincíře a pregéře, kteří jsou zobrazeni při své práci.

Když však zvednete svůj zrak nahoru můžete obdivovat práci Benedikta Rieda, který vytvořil rozlehlou síň, kterou prosvětlil velkými okny zasazenými do monumentální kontrukce bočních zdí. Hala je zaklenuta klenbou pokrytou klenební sítí žeber ze šesitícípých a čtyřcípých hvězd. Vznikl tak nadpozemský svět, nebeský Jeruzalém, který kontrastuje se spoře prosvětleným přízemím kostela.

Návštěva chrámu je opravdu neskutečný zážitek a určitě stojí za návštěvu.

Jedna ze čtyř katedrál v naší zemi Vás ohromí. Je totiž úplně jiná, než ostatní tři její sestřičky. Cisterciáci jí zprostili veškerého zdobení a silný účinek vnitřního prostoru přenesli na čisté linie stavby a působení denního světla.

Stavbu chrámu si objednal u neznámého stavitele „mistra sedleckého chrámu“ opat cisterciáckého kláštera Heidenreich. Na přelomu 13. a 14. století totiž už klášter oplýval dostatkem prostředků, které získali nejen těžbou stříbra, ale také z nájmu domů, provozu mlýnů a lázní v novém městě, které vyrostlo nedaleko kláštera.

Bohužel chrám byl vypálen a zničen v období husitských válek. Přestože byl kostel v rozvalinách, působil prý tak majestátně, že obdržel v 15. století označení Splendissima Basilica – nejskvostnější bazilika.

Na přelomu 17. a 18. století za opata Jindřicha Snopka prošel chrám rozsáhlou přestavbou, kterou nejprve svěřil Pavlu Ignáci Bayerovi, který provedl zejména zajišťovací práce. Následně jej přesvědčil mladý Jan Blažej Santini Aichel, který stavbu převzal. Jeho práci můžeme obdivovat při řešení hlavního průčelí při vstupu do chrámu. Santini při stavbě použil unikátní samonosné stavební prvky – kopulovitou klenbu tzv. „českou placku“ a spirálovitá schodiště bez středového sloupu.

Klášter cisterciáků včetně kostela byl po skončení přestavby zrušen dekretem Josefa II. Naštěstí pouze na pár let, na počátku 19. století byl vrácen k církevnímu užívání.

Dnes se jedná o památku zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Až se budete courat Kutnou Horou určitě si vyhraďte čas a katedrálu v části Sedlec navštivte. Určitě to stojí za to.