Štítek: Karlův most

Sousoší sv. Luitgardy je jedním z prvních děl Matyáše Bernard Brauna z roku 1710.

Matyáš Bernard Braun se narodil roku 1684 v Tyrolsku a sochařství studoval v Salzburku. Roku 1708 přichází do cisterciáckého kláštera v Plasích, kde svým uměním zaujal tamějšího opata Evžena Tylla. Roku 1710 je pověřuje vytvořením sochařského díla Sen sv. Luitgardy a Braun dostal za svou práci zaplaceno 1200 zlatých.

Kdo byla svatá Luitgarda? Luitgarda žila na přelomu 12. a 13. století. Pocházela z bohaté vlámské rodiny. Byla poslána na vychování do benediktinského kláštera. Už v sedmnácti letech měla mystické prožity a vidění. Na těle se jí otevírala stigmata. V jednom ze svých snů viděla Ježíše Krista, který ji ukázal ránu v boku. Následně ji přivinul ke své ráně, aby se z ní napila. Z této rány prýštil mocný proud síly a duchovní blaženosti. Tato intimní scéna je ztvárněna právě Braunem. Luitgarda se odmítla se stát abatyší a odešla do přísnějšího kláštera cisterciaček, kde se však hovořilo francouzsky a ona se zde nebyla schopna domluvit. Poslední roky svého života tedy strávila v mlčení a pokoře. K tomu ještě oslepla. Po dobu jednoho roku se připravovala na svou smrt a to duchovními cvičeními, které po ní chtěl Ježíš Kristus. Zemřela roku 1246 a u jejího hrobu se začaly dít zázraky. Svatá Luitgarda je dnes zemskou patronkou Flander.

Sen svaté Luitgardy je nejhodnotnějším dílem na Karlově mostě. Je to také tím, že sousoší tesal sám Matyáš Bernard Braun jako tzv. mistrovský kus. Měla být doporučením pro přijetí do cechu pražských řezbářů a dokladem k žádosti o udělení měšťanského práva. Asi se nebudeme divit, že mu bylo v roce 1711 bez námitek vyhověno. Svou dílnu měl na Novém Městě pražském, na Karlově náměstí. Tam taktéž 16.2.1738 umírá a je pohřben v kostele sv. Štěpána.

Socha na Karlově mostě není originálem. Ten se dnes nachází v Lapidáriu Národního muzea. Kopie je z roku 1995 a je dílem B. Raka a J. Nováka.

Pokud Vás zajímá historie Karlova mostu a jednotlivých sousoší, přidejte se ke mně na ranní vycházku po Karlově mostě. Stále věřím, že pandemii úspěšně překonáme a budeme se moci k vycházkám brzy vrátit. Držte se! Budu také ráda, když mi napíšete, kterou sochu na Karlově mostě máte rádi.

Na místě nynější sochy stávalo sousoší sv. Ignáce z Loyoly, jehož donátorem byla Novoměstská jezuitská kolej. Při povodni v roce 1890 bylo toto sousoší strženo do Vltavy. Dnes můžeme najít originál v Lapidáriu Národního muzea.

Nové sousoší vzniklo k desátému výročí vzniku republiky a donátorem díla se stalo Ministerstvo školství. Tímto se socha stala jedinou, která byla financována ze státních prostředků. Autorem sousoší byl sochař Karel Dvořák, profesor vysoké školy uměleckoprůmyslové. Studoval u Josefa Václava Myslbek a Jana Štursy. Je autorem pomníku padlých na pařížském hřbitově Père-Lachaise a sochy Edvarda Beneše na Loretánském náměstí.

Sousoší zobrazuje svaté bratry Cyrila (Konstantina) a Metoděje (Michala), soluňské bratry, kteří působili nejprve jako misionáři na Krymu, odkud přinesli ostatky sv. Klementa. V 9. století působili na Velké Moravě, kde připravili bohoslužebné knihy ve slovanském jazyce. Slovanská liturgie musela být schválena papažem, takže se oba bratři vydali do Říma. Cyril bohužel v Římě zemřel. Metoděj se vrátil na Moravu, kde působil jako arcibiskup pro Velkou Moravu a Panonii. V roce 885 zemřel a pohřben byl na Velehradě.

Svatý Metoděj je v sousoší zobrazen jako kazatel se zdviženou rukou, zatímco svatý Cyril přináší knihu a kostel. Pod nimi stojí zástupci Velké Moravy.

Chcete se dozvědět o sochách na Karlově mostě více? Pak neváhejte a připojte se ke mě v sobotu 14.září v 7 hodin ráno a vychutnejte si procházku po Karlově mostě bez zástupů turistů. A kdo bude mít zájem, budeme pokračovat na snídani do Café Louvre.