Uděláme okruh Malou Stranou od Malostranského náměstí, přes Pětikostelní náměstí, Nerudovou ulicí a Jánský vršek zpět na Malostranské náměstí.
O čem si budeme povídat?
Historie Malé Strany
Stálo na Pětikostelním náměstí opravdu pět kostelů?
Středověké cesty na Pražský hrad
Které zámecké schody jsou nové a které staré?
Domovní znamení v Nerudově ulici
Jánský vršek a jeho tajemství
Italská čtvrt na Malé Straně
Sraz: Malostranské náměstí pod stromem.
Délka courání bude okolo 2 hodin a pak můžeme pokračovat třeba na pivo nebo na kávu…
Cena: při zakoupení vstupenky v předprodeji je 150 Kč pro dospělého a 100 Kč pro dítě od 6-15 let.V případě volného místa je možné zakoupit vstupenku na místě za 200 Kč.
V rámci včerejšího courání jsme navštívili pět kostelů na Hradčanech a Malé Straně a zjistili jsme zde různé zajímavosti.
Kostel sv. Jana Nepomuckého je zapůjčen jako vojenský kostel armádě a my jsme měli možnost si promluvit s vojenskými kaplany. Zjistili jsme třeba, že patronem vojáků je sv. archanděl Michael a sv. Jiří.
Hlavní oltář v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech
V kostele sv. Benedikta u karmelitek jsme si prohlédli mumii převorky Marie Elekty u Ježíše, která zde přečkala i komunistický režim, přesně podle slov kardinála Berana: „je-li svatá, ochrání sebe i klášter“.
Mumie Marie Elekty u Ježíše v kostele sv. Benedikta na Hradčanech
Letos po delší době otevřená Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v areálu Strahovského kláštera neměla razítko 😊, protože pan farář to prostě nestihl zařídit. Premonstráti mají nového opata, který je více otevřený veřejnosti, což je pozitivní zpráva.
Zjistili jsme, že ze strahovských teras je nádherná vyhlídka na podvečerní Prahu.
Vyhlídka ze strahovských teras
Nejkrásnější setkání nás čekalo u Nemocnice Milosrdných sester pod Petřínem. Historii kostela, nemocnice a sester Boromejek nám odvykládala známá sestra boromejka Angelika Pintířová. Zjistili jsme, že v úředních knihách vždy nemocnice patřila boromejkám a mši můžete poslouchat na svém lůžku ve sluchátkách.
Poslední kostel, který jsme navšívili byl kostel Panny Marie Ustavičné pomoci, tzv. kostel theatinů. Zde jsme si v průběhu prohlídky vyslechli varhaní koncert.
Courání jsme zakončili v Malostranské besedě na pivu a krátkém posezení.
Byl to krásný večer se skvělou skupinou lidí. Moc všem děkuji a těším se s Vámi na dalším courání.
Jindřišská věž vlastně není jen věž, je to samostatná zvonice kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty postavená v 15. století v gotickém stylu. Ve zvonici byly umístěny tři zvony, z nichž se zachoval ten nejstarší a to zvon Marie z roku 1518. Zvonice prošla v průběhu doby mnoha peripetiemi, ničily ji vojska nebo přírodní živly (vichřice odnesla v 19. století střechu zvonice).
V 19. století proběhla neogotická přestavba podle plánů Josefa Mockera, díky níž se z věže stala nejvyšší volně stojící zvonice v Praze s výškou 65,7 metru.
Poslední přestavba proběhla v roce 2001, kdy došlo k vestavbě nových pater a výtahu bez toho, aby tato vnitřní vestavba byla nějak spojena s tou vnější. Říká se, že je to vestavba věže ve věži. Na krovu je umístěna zvonohra s deseti zvony z dílny pana Manouška, která má v repertoáru 1152 melodií a kterou si můžete nechat zahrát.
Máte tedy možnost vyjet výtahem až na půdu do 10. patra, odkud je krásná vyhlídka na Prahu, nechat si zahrát píseň od zvonohry a pak pomalu scházet zpět do přízemí a prohlédnout si ostatní patra, v některých bývají zajímavé výstavy. A pokud budete mít štěstí, budete na věži úplně sami!
Dnes jsem vyrazila již dopoledne a hned jsem skočila do sklepů domu U kamenného zvonu. Románsko-gotické sklepy jsou ohromující a připomínají, že středověká Praha ležela výrazně níže než dnes.
Arkády renesančního domu U dvou zlatých medvídků
Druhá zastávka byla nedaleko v domě U dvou zlatých medvídků, o kterém Vám vyprávím v Courání po renesenančním Starém Městě. Doposud jsem neměla možnost si renesanční nádvoří prohlednout. Až dnes.
Kostel sv. Anny, dnes Pražská křižovatka
Třetí zastávka byla v kostele sv. Anny, který dnes spravuje Pražská křižovatka. O něm Vám vyprávím v Courání po komendách a klášterech Starého Města. Provedl nás skvěle připravený průvodce, takže jsme dostali detailní informace o dominikánkách, templářích, ale také o klenbě kostela, zrestaurovaných freskách a dalších zajímavostech.
Areál Akademie věd
Čtvrtá zastávka byla v budově Akademie věd v ulici Na Perštýně, která sídlí v budovách U Vocílků a U Sladkých. Prohlédli jsme si s průvodkyní celý komplex, včetně vyhlídky na Prahu z altánu na střeše budovy. Také jsme vyhlédli z okna, ze kterého visí Viselec od Davida Černého.
Reprezentační prostory bankovního domu Petschků
Pátá zastávka byla v již mnohokrát zmíněném bankovním Petschkově paláci, který je dnes sídlem Ministerstva obchodu a průmyslu. Tady je prohlídka náročnější, trvá celou hodinu. S průvodcem jsme prošli památník, bývalou Pečkárnu, reprezentační prostory a finálně jsme sešli do trezorů.
Vyhlídka ze střechy paláce Metro, který stojí v místech staroměstského opevnění a krásně navazuje na obě věže, které nám dodnes zůstaly.
Následovala krátká zastávka v paláci Lucerna, otevřený byl už bohužel pouze Mramorový sál. Takže jsem pokračovala do paláce Metro, kde mě nejprve čekal úžasný výhled ze střechy paláce a následně návštěva zázemí divadla Image. Výhledem ze střechy si můžete krásně spojit linii bývalého staroměstského opevnění, protože palác Metro byl vybudován přímo na bývalém opevnění a krásně navazuje na pozůstatky dvou věží, které se do dnešních dnů zachovaly.
Víc jsem dnes bohužel nestihla. A co Vy, kam jste se v rámci Open House podívali a co nám doporučíte k návštěvě příští rok? Těším se na Vaše tipy!
Sobotní Courání po Novém světě bylo moc pěkné, počasí vyšlo na jedničku a sešla se skupina skvělých lidí. Po skončení jsme měli na výběr hned tři otevřené paláce v okolí, z nichž jsem dnes zvládla pouze dva a to Trauttmannsdorfský palác a Dům pážat pánů z Martinic.
Dům pážat pánů z Martinic
Dům pážat dnes patří Útvaru hlavního architekta města Prahy a bohužel už jedenáct let je prázdný. Dům si můžete projít celý včetně malé, ale krásné zahrady.
Cely donucovací pracovny
Trauttmannsdorfský palác patří Ministerstvu zahraničí, které sem po dokončené rekonstrukci brzy přestěhuje své úředníky. Prohlídka trvá přibližně 30 minut a skupiny jsou po 25 lidech v intervalu 15 minut. Projdete si vězeňskou kapli, vězeňský dvorek a cely ve sklepení, které zde jsou z doby, kdy zde byla pražská donucovací pracovna.
O tomto víkendu 18. a 19. května 2019 probíhá skvělá akce pro nás milovníky Prahy, historie a architektury. Otevírají se jindy nepřístupné domy a budovy a to v rámci festivalu Open House 2019.
Na stránkách festivalu si můžete sami vyhledat budovy, které vás zajímají, informace o času, kdy se zde konají prohlídky či si najít doprovodný program.
Můžete navštívit budovy, které znáte z našich courání, např. Dům U dvou zlatých medvědů, kostel u sv. Anny či palác Lucerna. Nebo si vyberete domy, které Vás zajímají, např. hotel Internacional v Dejvicích, Lichtenštejnský palác na Kampě či neslavně proslulý Petschkův palác v ulici Politických věznů.
Každopádně nemůžete šlápnout vedle, protože všechny budovy, které se v Praze otevírají, mají zajímavou historii a příběh.
V sobotu se bude konat Couráme se po Novém světě, ale v neděli plánuji vyrazit právě na výše zmíněné domy na Starém Městě. Plánujete navštívit Open House? Máte nějaké tipy na stavby, které jste si oblíbili? Napište mi do komentářů.
Poslední realizovaný dům Adolfa Loose a Karla Lhoty postavený v letech 1931-1932 pro rodinu právníka JUDr. Josefa Winternitze. Dům je podobný Müllerově vile, ale pouze v ústřední části domu, kde je využit Loosův raumplan. Ostatní pokoje jsou již menší. Přesto se do domu vešel i pokoj pro chůvu v nejvyšším patře a rodinu zahradníka a správce ve sklepních prostorech. Okolo domu je krásná zahrada, momentálně s rozkvetlými třešněmi.
Rodina JUDr. Winternitze dům užívala do roku 1941, kdy jej musela opustit a přestěhovat se do bytu na Starém Městě. Následně byla rodina transportována do koncentračního tábora, který přežila pouze manželka a dcera. JUDr. Winternitz a jeho syn Petr zemřeli v plynových komorách. Obě ženy se vrátily do Prahy, ale bohužel kvůli různým daním se už do vily nevrátily, neboť neměly na jejich úhradu. V restituci dům získaly až děti dcery Suzany, bohužel ani ona ani její matka se už tohoto nedočkaly.
Rodina Cysařová dům, který od války využívala mateřská školka, zrekonstruovala a otevřela veřejnosti. Vilu je možné navštívit v rámci komentovaných prohlídek nebo při různých kulturních akcích, které se zde konají.
Kdy jindy než v zimě je nejlepší čas navštívit muzeum? A co tak stihnout zajímavou výstavu o keltech v nové budově Národního muzea? Je nejvyšší čas, protože výstava bude končit 24. února 2019.
Kromě vzácného originálu hlavy kelta z Mšeckých Žehrovic, který je pro mě něco jako Věstonická venuše, je zde spousta nálezů z doby, kdy keltové obývali naše území. Je zde vystavena keramika, zbraně a šperky. Byla jsem překvapena, že se zachovaly nádherné skleněné náramky. Jejich výroba je zde názorně ukázána na videu. Názorných videí je zde více. Pro milovníky mincí je zde „trezor“ – místnost, kde jsou ukázány zlaté keltské mince z nálezů po celé zemi. Mimochodem se jim říká duhovky. Pro milovníky turistiky jsou zde popsané jednotlivé významné oppida, které pak v rámci svých výletů můžete navštívit – například Závist – nejstarší české oppidum a Hradiště u Stradonic.
Pro děti jsou tady repliky keltských obydlí, kde si děti můžou vyzkoušet různé činnosti a pohrát si.
Zajímá Vás keltské období? Už jste výstavu viděli nebo plánujete její návštěvu? Už jste navštívili některé z keltských oppid? Napište mi do komentářů. Třeba někdy dáme Courání po oppidu Závist…
Rothmayerova vila ve Střešovicích – pohled ze zahrady
Vila architekta Otto Rothmayera, žáka Josipa Plečnika a jeho nejbližší spolupracovník při přestavbě Pražského hradu. Dům je inspirovaný vilou Stadion, kterou navrhl Plečnik v Lublani. Spojnicí je centrální schodiště ve věži. Půdorys jednotlivých pater je velmi jednoduchý. Naproti schodiště je přesíňka s toaletou a koupelnou a napravo i nalevo je vstup do jednoduchého pokoje. V přízemí je tedy v jednom pokoji kuchyň a v druhém pokoj paní Rothmayerové a v druhém patře je pak pokoj Oty Rothmayera a jejich syna Jana. V posledním patře je malá zimní zahrada na půdorysu předsíně a je zde výstup na velkou střešní terasu. Společenská místnost byla nejprve v pokoji syna a posléze se přesunula do sníženého přízemí, kde byla původně dílna. Dům je velmi jednoduše zařízen a většinu vybavení si vyrobil Otto Rothmayer sám, protože byl vyučený truhlář. V domě se taktéž v každém pokoji topilo uhlím a dům neměl garáž, protože Rothmayerovi neměli auto. Vila zůstala v rukou rodiny bez přerušení až do roku 2007, kdy byla vila odprodána městu Praze.
K vile náleží nádherná zahrada, jejíž vzhled dnes pochází z padesátých let 20. století, kdy ji fotil rodinný přítel Josef Sudek. Vznikla série fotografií zátiší v zahradě.
Pokud máte zájem o návštěvu vily, napište mi na email: couramese@gmail.com
Maximální počet lidí ve skupině je 7. Vstupné je 180 Kč, snížené 120 Kč. Na „lítačku“ je sleva 10%.
Kdo ještě nenavštívil úžasné výstavy Hana Podolská a Krásná jizba má ještě šanci. Uměleckoprůmyslové muzeum obě výstavy prodloužilo.
Krásná jizba končí 3.3.2019
Hana Podolská končí 19.5.2019
A pro zajímavost: Hana Podolská měla první Modelový dům Hana Podolská v paláci Lucerna ve čtvrtém patře (1915-1930). Druhé sídlo Modelového domu dámských toilet Hanna Podolská bylo v Jungmannově ulici číslo 34 v paláci pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurtá od roku 1931 do 1945, pak fungoval pod jménem Eva.
Oba paláce jsou součástí trasy našeho Courání po pasážích. Tak přijďte…
