Zajímavosti – 4. stránka – Couráme se (© 2019

Příběhy Pražského hradu

Už založení samotného Pražského hradu má velký příběh a to pověst o moudré kněžně Libuši a Přemyslovi Oráčovi ze Stadic, kteří spolu založili dynastii Přemyslovců. Samotná kněžna prý věštila: „Spatřuji hrad, který pověsti nebes se dotkne.“ Na základě její věštby byl Pražský hrad na hradčanském ostrohu založen. Tyto nejstarší pověsti a další již historické události sepsal ve 12. století Kosmas v Kronice české.

Příběhy o našem prvním svatém, sv. Václavovi a jeho babičce sv. Ludmile sepisovali legendisté. Ti popisovali zejména příkladný život samotných světců a zázraky, které se děly v jejich přítomnosti, takže tam mnoho historických faktů zmiňovanáno nebylo. Nejznámnější díla jsou Crescende Fide (Když vzrůstala víra) a Fuit in provincia Boemorum (Stalo se v zemi Čechů) a také Kristiánova legenda.

Následující mladší díla už vycházela z těchto starších děl a spisovatelé si příběhy rozvíjeli a přikrášlovali, vymýšleli nové, takže dnes po nich zůstaly krásné pohádkové příběhy, kterým říkáme pověsti. Mezi nejznámnější pověsti spojené s Pražským hradem jsou: O staviteli chrámu sv. Víta, O jediném suchozemském vodníkovi, O zvonění pro Karla IV. a také třeba O bílém zjevení v chrámu sv. Víta.

K těm nejmladším, již spíše mystickým dílům, patří povídky německého spisovatele žijícího v Praze Gustava Mayringa z počátku 20. století. Ten zmiňuje tzv. „Dům u poslední lucerny“, který se zjevuje na konci Zlaté uličky a nalézá se zde pověstný „práh“ do paralelní Prahy.

Přijďte s dětmi už tuto sobotu 15. června 2019 od 16,00 hodin na Courání po Pražském hradě – pro děti a rodiče a vyslechněte si některou z pověstí o chrámu sv. Víta nebo se s námi vydejte do tajemné Zlaté uličky, abychom našli pověstný „Dům u poslední lucerny“.

Prašná brána

O postavení Nové brány rozhodl král Vladislav II. Jagellonský, který v té době sídlil ve vedlejším Králově dvoře. Základní kámen byl položen roku 1475. Stavba byla financována z pokladny Starého Města pražského, protože král si rozhodl, ale měl obrovské výdaje s opravami Pražského hradu.

Stavitelem byl nejprve jmenován místní stavitel Václav, ale již roku 1478 přebírá stavbu stavebník a kameník Matěj Rejsek z Prostějova. Nová brána nahradila původní bránu sv. Ambrože, které si říkalo nejprve Horská, protože vedla na Kutnou Horu, později Odraná, kvůli jejímu smutnému stavu.

Přes Novou bránu měl vstupovat na území Starého Města pražského korunovační průvod českých králů, takže vlastně započínala slavnou Korunovační či Královskou cestu, která končila na Pražském hradě v chrámu sv. Víta.

Bohužel brána zůstala po přestěhování krále na Pražský hrad v roce 1484 nedokončená a od konce 17. století sloužila jako skladiště střelného prachu. Od té doby se nazývá Prašnou. Dnešní stav pochází z přestavby z 19. století pod taktovkou Josefa Mockera a je přestavěna v pseudogotickém stylu.

Kde stála původní brána sv. Ambrože? Jak se měšťané odvděčili králi za to, že museli stavbu financovat sami? Přijďte na courání po staroměstkém opevnění už tuto středu od 17,30 hodin a dozvíte mnoho dalších zajímavostí. Těším se na Vás.

Kostel sv. Máří Magdalény

České muzeum hudby, původně kostel sv. Maří Magdalény

Ve středověku se v této oblasti rozkládala osada Nebovidy, kde stával klášter s kostelíkem sv. Máří Magdalény a v něm sídlily dominikánky, které na počátku 14. století zakoupily kostel sv. Vavřince po zrušených templářích. Následně opuštěný klášter obsadily takzvané „Bílé paní“, řád magdalenitek. Bohužel klášter i kostelík byly vypáleny v době husitských válek.

V roce 1604 dostali areál do správy dominikáni, kteří si tady vybudovali novou klášterní budovu a při něm kostel sv. Máří Magdalény a to podle plánu architekta Francesca Carattiho. Stavba kostela ale trvala hodně dlouho a dominikáni si jej dlouho neužili, neboť roku 1783 byl areál poslán do dražby pro zadluženost. Kostel byl odsvěcen a stal se místem, kde se střídaly různé instituce.

Nejprve zde byly sklady a kanceláře, pak zde sídlil poštovní úřad a finálně kasárna pražských četníků. Po 2. světové válce zde byl umístěn Státní úřední archiv. Po jeho přestěhování do nových prostor na Chodov přešla budova do správy Národního muzea, které zde umístilo České muzeum hudby.

Stavba kostela trvala dlouho zejména kvůli financování. Pokud se chcete dozvědět, jak to bylo s financováním stavby a který rod přivedlo financování ke krachu, přijďte na Courání po komendách a klášterech Malé Strany v neděli 9. června od 14,00 hodin. Dozvíte se i další zajímavosti spojené s klášterními stavbami Malé Strany.

Slunovratové mystérium

Výhled ze Staroměstské mostecké věže na panoráma Pražského hradu s katedrálou sv. Víta

Už na jedné z prvních poštovních známek mladé Československé republiky vyobrazil světově uznávaný umělec Alfons Mucha mysterium západu slunce o letním slunovratu za chrámem sv. Víta.

Ono slavné slunovratové mystérium je dílem Petra Parléře, který je autorem jak katedrály sv. Víta, tak staroměstské mostecké věže. Stavby v době vlády Karla IV. měly i duchovní rozměr a symboly sdělovaly poselství tehdejšímu lidu, který sice mnohdy číst neuměl, ale symbolům rozumněl.

A jak to funguje? Pokud budete stát u Staroměstské mostecké věže v den slunovratu a bude se dívat směrem ke katedrále, mělo by slunce při západu projít nejprve přes velkou věž, pak přes sanktusník (malou věžičku na střeše) a následně by mělo zmizet vpravo za katedrálou. A tudíž mělo původně vzdát hold sv. Václavovi (velká věž s hrobem sv. Václava), sv. Vojtěchovi (sanktusník – hrob sv. Vojtěcha) a sv. Vítovi (vpravo vzadu – hrob sv. Víta). Vše bylo korunováno tím, že slunovrat v juliánském kalendáři připadl na 15. června, kdy má svátek sv. Vít. Svatý, jehož kult přinesl do Čech sv. Václav.

Který svatý byl přemístěn, takže o něm uvedený předpoklad neplatí? Ke slunovratu a chrámu sv. Víta se taktéž váže tajemství pražské slunovratové linie. Kdo se chcete o tajemstvích spojených se stavbami Pražského hradu dozvědět více, přijďte v pátek 7. června v 19,30 na Courání po tajemném Pražském hradě.

A kdo máte odvahu se vrhnout mezi davy turistů, přijďte se podívat v pátek 21. června 2019 na pražské slunovratové mystérium a přesvědčit se, zda slunce zapadá přesně podle předpokladu.

Sochy na vyšehradské akropoli

Záboj a Slavoj od Josefa Václava Myslbeka

Na hlavní akropoli Vyšehradu vedle baziliky sv. Petra a Pavla se rozkládá prostor, který je lemovaný čtyřmi sousošími od sochaře Josefa Václava Myslbeka.

Sousoší představují bájné postavy z našich pověstí a mýtů, přesněji z královedvorského rukopisu, padělku Václava Hanky: Libuši a Přemysla, Záboje a Slavoje, Ctirada a Šárku a Lumíra a Píseň.

Sochy původně zdobily Palackého most, kde byly osazeny na domcích, ve kterých se vybíralo clo. Bohužel sousoší byla poničena bombardováním Prahy v březnu roku 1945, zejména ta, která byla umístěna na straně k Palackému náměstí. Odtud byla přemístěna v roce 1947 sem na Vyšehrad a poslední sousoší Libuše a Přemysl bylo dodáno později, protože musela být vytvořena jeho kopie.

Dnes sochy označují plochu, kde stávala barokní zbrojnice ze 17. století. Ta bohužel ve 20. letech 20. století vyhořela a již nebyla obnovena. Kde můžeme najít pozůstatek zbrojnice? Kde pravděpodobně stál gotický palác Karla IV., kde se uchovávaly lýkové střevíce a mošna? Toto a mnohem více, hlavně hravou formou, se dozvíte na Couráme se po Vyšehradě pro děti a rodiče již v sobotu 1. června 2019. A hlavně předpověď hlásí hezké počasí, takže to bude den jako stvořený zakončit procházku piknikem na hradbách. Těším se na Vás.

Čertovy kameny na Vyšehradě

Tajemné kamenné stély opřené o sebe vzbuzují stále velké emoce. Občas u kamenů potkáte podivíny, kteří čerpají z kamenů pozitivní energii. Za slunných dní kameny vydávají lehký zápach síry, takže je jiní považují za dílo ďáblovo.

A realita? Kameny samotné váží 2,5 tuny a měří dohromady téměř šest metrů. Jsou z horniny zvané granodiorit, kamene blízkého žule. Do roku 1787 byly umístěny v bazilice, následně byly přesunuty na hřbitov a finálně v roce 1888 je dělostřelci přenesli na současné místo, kde původně stála strážnice. Má se jednat o pohanský časoměrný sloup, případně překlad z kostela, který se rozlomil.

Na našem courání po Vyšehradě pro děti nás však budou zajímat pověsti o čertovi Zardanovi, který prý kamenný sloup přinesl z italského Říma z chrámu Santa Maria in Trastevere. Ale tento příběh si však povíme až na našem Courání po Vyšehradě pro děti a rodiče. Tak přijďte! Budeme si vykládat pověsti, budeme hledat odpovědi na otázky a také vás čeká náročný samostatný úkol! Těším se na Vás.

Kostel sv. Karla Boromejského

Kostel je úzce spojen s působením Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Čechách.

Ve 30. letech 19. století byly vyslány čtyři dívky z Českých Budějovic do Nancy ve Francii, kde vstoupily do kláštera a následně se vrátily do Prahy jako členky nové Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského a začaly působit v Klárově ústavu. Brzy si ale zřídily vlastní dům (tzv. mateřinec), kde měly šest lůžek pro pacienty. Do nového řádu se začalo hlásit stále více děvčat, takže domek přestal stačit. Rozhodly se tedy začít stavět dům nový.

Na novou stavbu jim štědře přispěl kníže František Lobkowicz a jeho sestra Helena. Kníže na stavbě nového areálu také přiložil ruku k dílu. Podle plánu Adalberta Gudery vznikla čtyřkřídlá dvoupatrová budova nemocnice, sloužící také jako klášter. Kostel přiléhající k budově je jednoduchá empírová stavba z roku 1851. Na průčelí se nacházejí tři sochy – sv. Josefa, sv. Šebestiána a sv. Rocha. Nemocnice patřila k nejlepším v Praze.

Kostel fungoval až do 60. let 20. století, kdy byl odsvěcen a stalo se z něj skladiště knih. V roce 1990 byl kostel Boromejkám vrácen a byl znovu zrestaurován a vysvěcen.

Chcete se dozvědět o kostele a Boromejkách více? Pojďte se mnou do víru Noci kostelů a navštívíme spolu pět kostelů na Hradčanech a Malé Straně, dozvíte se o historii kostelů a řádů, kteří jsou s kostely spojeni.

Dům U sv. Michaela archanděla

Dům v ulici Nový svět čp. 80/9 se nazývá dům U svatého Michala nebo také U sv. Michaela archanděla a to podle obrázku, který na domě visel od 17. století (dnes již bohužel zmizel). Patří k nejstarším v ulici, první zmínka o něm pochází z roku 1383.

Samotný domek byl přistavěn ke zdi kapucínského kláštera, která tak tvoří jeho zadní stěnu. Jeho šířka se pohybuje od 2,6 – 3,1 metru. Dům má jedno patro, které je spojené s přízemím točitým schodištěm. Asi rozumíte tomu, proč má uvedený dům z boku ještě jeden vchod. A pokud ne, připojte se k Courání po Novém světě a tam Vám vysvětlím, k čemu druhé dveře slouží.

Jan Blesík ve své knize Nový svět na Hradčanech popisuje skladbu obyvatel v tomto domě ve třicátých letech 20. století. V tomto domě bydlelo najednou 17 lidí. Emilie Tacheciová, manželé Horákovi se třemi dětmi, vdova Anna Kindlová se čtyřmi syny a dvěma dcerami a rodina Kopeckých se dvěma dětmi a ještě nějaký pan Vosátka. Čím byli místní obyvatelé zajímaví? Jaké životní příběhy se váží s domem číslo 80? Tyto a mnoho dalších zajímavostí se dozvíte na sobotním Couráme se po Novém světě. Těším se na Vás.

Pasáž Adria

Stavba paláce Adria byla jednou z několika domů, které si stavěly pojišťovací společnosti v první třetině 20. století. Tyto stavby byly opravdu nádherné a luxusní, protože společnosti měly dostatek finančních prostředků na jejich stavbu a výzdobu.

Pojišťovna Adriatica di Sicurtá vznikla v roce 1838 v Terstu a za ní stála banka Adriatico banco di Assicurazioni. Měla pobočky v celé Rakousko-Uherské monarchii, takže Praha nemohla chybět. Mimochodem pojišťovna nezanikla, ale je dnes součástí skupiny Allianz.

V letech 1922-25 si nechala postavit palác Adrii podle projektu architektů Pavla Janáka a Josefa Zascheho. Ten měl na starost hlavně dispoziční řešení a dekoraci pasáže a podle Janáka bylo postaveno průčelí s geometrickými ornamenty ve stylu národního dekorativismu. Na výzdobě budovy pracovali významní umělci Otta Gutfreund, Karel Dvořák a Bohumil Kafka. Monumentální dílo „ADRIE“ od Jana Štursy, umístěné směrem do Národní třídy, je největší galvanoplastické sousoší na světě.

Jak se využívala výzdoba pasáže k reklamě? Jak se o budově vyjádřil slavný Le Corbusier? Přijďte se courat po pasážích ve středu 8. května 2019 a dozvíte se další zajímavosti, které se pojí s pražskými pasážemi.

Tajemní Kajetáni z Malé Strany

Kostel Panny Marie ustavičné pomoci v Nerudově ulici na Malé Straně

Tato barokní stavba, která se nachází v Nerudově ulici, kostel Panny Marie ustavičné pomoci, je také známá jako kostel U Kajetánů či U Theatinů.

Řád Theatinů přivedl do Čech roku 1666 nejvyšší purkrabí Bernard Ignác z Martinic, který je nejprve usídlil na svých pozemcích v Břevnově (dnes Kajetánka), následně se přesunuli na Hradčany a finálně roku 1648 na Malou Stranu. Zakladatelem řádu byl Gaetano da Thiene, který v roce 1524 založil v Římě novou řeholi věnující se charitativní činnosti, výchově mládeže, práci v nemocnicích, duchovní správě a misionářské činnosti.

Členové řádu žili v naprosté chudobě, pouze z almužen a darů. Peníze na stavbu kostela získali z dědictví Bernarda Ignáce z Martinic. Návrh vypracoval významný architekt Jean Baptista Mathey. Na dokončení kostela následně participoval i Jan Blažej Santini-Aichl, jemuž je připisováno průčelí kostela. Stavba kostela trvala dlouho a kostel byl vysvěcen roku 1717.

Život řádu ukončily josefínské reformy, které roku 1783 klášter zrušily.

Jaké peripetie provázely stavbu kostela? Co se nacházelo v prostorách kostela po odchodu theatinů? Který řád zde následně působil? Těším se na Vás při Courání Nocí kostelů v pátek 24.5.2019.