Zajímavosti – 8. stránka – Couráme se (© 2019

Pitoreskní Nový svět

Proč je ulička Nový svět tak úžasná? Třeba i kvůli takovým pozůstatkům.

Oblast okolo uličky Nový svět je pozůstatkem Nové osady na předměstí Hradčan. V roce 1360 byla osada připojena k Hradčanům. Čtvrt byla poničena nejen husitskými válkami, velkým požárem Malé strany a Hradčan v roce 1541, ale také při četných průchodech vojsk při dobývání Pražského hradu. Za vlády Rudolfa II. byla celá ulička postavena tak, jak ji známe dnes. Domky byly nalepeny na zeď zahrady Kapucínského kláštera, kteří si první klášter na našem území postavili právě na Loretánském náměstí směrem k Jelenímu příkopu.

Nejprve tady byly domky pro lidi, kteří sloužili na Pražském hradě a později byly domky obývány chudinou. Ulička zůstala zanedbaná i ve 20. století. Například plynové osvětlení tady svítilo ještě v roce 1985. Stahovali se zde umělci – výtvarníci, režiséři a další bohémové. Místo pro ně mělo „génia loci“ neboli „ducha místa“.

A jestli těmto místům „génius loci“ zůstal, můžete posoudit i vy, kteří jste se přihlásili na courání v neděli 27.1.2019 (ještě jsou dvě místa volné) nebo se můžete přihlásit na další courání 6.4.2019.

Kostel sv. Martina ve zdi

Severni vstup do kostela se sv. Martinem

Kostel sv. Martina, dnes evangelický kostel, byl postaven mezi lety 1178 a 1187 v osadě Újezd, která se následně přejmenovala na Újezd sv. Martina. Když se ve 13. století stavělo staroměstské opevnění, byl Újezd, jako jedna z několika dalších osad rozdělena hradbou. Část, včetně kostela, zůstala v rámci Starého města a zbytek osady zůstal za hradbou. Část osady byla odstraněna, aby se mohl vykopat hradební příkop.

Roku 1784 byl kostel, po osobní návštěvě císaře Josefa II., zrušen a přebudován na byty a nebytové prostory. Na konci 19. století jeho stav byl tak tristní, že jej asanační komise chtěla nechat zbourat. Proti tomu se zvedla vlna nevole a roku 1904 kupuje kostel Pražská obec a Kamil Hilbert mohl začít s rekonstrukcí.

Svou dnešní podobu má kostel z pozdně gotické přestavby v 15. století.

Jaké má kostel slavné prvenství? Která významná rodina byla pohřbena na místním hřbitově? Proč se říká, že je kostel „ve zdi“? To se dozvíte na připravovaném Courání po staroměstském opevnění – II. část.

Pasáž Lucerna

Pasáž Lucerna je jednou z prvních moderních pasáží v Praze, kterou postavil v letech 1906-1919 významný pražský stavitel Vácslav Havel, dědeček našeho bývalého prezidenta. Lucernu stavěl Havel jako svůj odkaz. Stavěla se na tři etapy podle toho, jak se stavitel dostával k pozemkům. První část byla do Vodičkovy ulice a poslední část do ulice Štěpánské. Jako poslední byl otevřen velký sál v roce 1920. Při návštěvě pak můžete hledat, kde se všude objevuje motiv Lucerny.

Jak vznikl název Lucerna? Co je na stavbě Lucerny unikátní? A proč není v Lucerně kluziště? Toto a mnoho dalšího se dozvíte na našem courání po pasážích. Připojte se k nám už v sobotu 19. ledna od 16 hodin.

Couráme se po pasážích

Prašná brána

Výhled na pražské panorama z Prašné brány

Už jste si někdy vyběhli na ochoz Prašné brány? Já tady byla naposledy ještě jako pionýr, kterého poslali za odměnu na výlet do Prahy. No a když teď připravuji courání po staroměstském opevnění, návštěva věže byla příjemná povinnost. Počasí vyšlo skvěle a vyhlídka byla nádherná. Ten pohled na pražské panorama se neomrzí. Cestou nahoru musíte absolvovat 186 schodů a dostanete se do výšky 44 metrů. Kromě toho musíte občas bojovat s neomalenými turisty, kteří se derou nahoru i dolů na úzkém točitém schodišti. Ale i přes tyto chvilkové nepříjemnosti Vás pohled z věže příjemně překvapí.

Prašná brána je jeden z mála nepřímých pozůstatků středověkého staroměstského opevnění. Proč nepřímý? Původní věž, zvaná Horská nebo Odraná, byla stržena a Nová věž (jak se původně jmenovala) byla postavena o kus vedle, přímo v příkopu opevnění jako samostatná stavba. Měšťané chtěli, aby vedle nového královského sídla zvané Králův dvůr, byla věž, která bude reprezentovat město. Základní kámen položil v roce 1475 sám král Vladislav Jagellonský. Stavbu začal stavět mistr Václav, který byl záhy vystřídán Matějem Rejskem z Prostějova. Stavba však byla relativně brzy zastavena, protože král se přestěhoval zpět na Pražský hrad a stavba ztratila pro měšťany význam. Byla provizorně zastřešena a od poloviny 18. století sloužila jako sklad prachu. Odtud název Prašná brána. Dnešní vzhled je od architekta Josefa Mockera z 19. století.

Další podrobnosti o Prašné bráně, Králově dvoře a staroměstském opevnění se dozvíte na courání po staroměstském opevnění, které pro Vás připravuji na únor…

A kdo by si chtěl vyběhnout na věž, nemusí mít strach z předraženého vstupného. Věž spravuje Muzeum hlavního města Prahy a plné vstupné je 100 Kč. A opět platí 10% sleva na „lítačku“.

Pasáž Černá růže

Nádherná funkcionalistická pasáž, která vznikla ve 30. letech 20. století propojením funkcionalistického domu v ulici Panská a palácem Černá růže. Třípodlažní obchodní komplex je dílem architekta Oldřicha Tyla.

Jedinečnost pasáže nespočívá pouze ve velikosti prostoru, ale také v nádherných detailech, které zde byly použity. Prosklené ochozy, skleněná zábradlí a madla dveří či kulovitá mléčná svítidla. Vše bylo pečlivě zrekonstruované v devadesátých letech dvacátého století ateliérem A.D.N.S.

V 60. letech 20. století zde bylo provedeno několik úprav v tzv. bruselském stylu, o kterých si budeme povídat na courání po pasážích v sobotu 19. ledna 2019. Přidejte se a dozvíte se mnoho dalších zajímavostí.

Couráme se po pasážích – informace

Haasův dům

Dům možná někteří starší pamatujete jako Dům koberců, dnes je zde obchod s oblečením. Dům si nechala postavit vídeňská firma Haas a synové v 70. letech 19. století, která prodávala právě již zmíněné koberce a potahové látky. A právě díky vzniku se pokládá za nejstarší obchodní dům v Praze.

Za obvodovými zdmi je ukryta vložená železná rekonstrukce, která umožnila maximální otevření vnitřních prostorů s přístupem denního světla velkými okny v průčelí. Nádherné schodiště je postaveno na ocelových nosnících a má nádherné litinové zábradlí.

A čím dalším byl obchodní dům unikátní? To si řekneme na courání po pasážích v sobotu 19. ledna.

Můstek – pozůstatky opevnění Starého Města

Pozůstatky mostního oblouku ve vestibulu stanice Můstek

Na křižovace ulic Na Můstku a Provaznické je vstup do vestibulu metra linky A. Přímo ve vestibulu se nachází jeden z mála volně přístupných pozůstatků středověkého opevnění Starého Města.

Jedná se o část konstrukce můstku přes příkop opevnění, který vedl k bráně Havelské. Byl částečně zděný, ale mostovka byla dřevěná, aby mohla být odstraněna v případě ohrožení.

Samotné opevnění bylo postaveno za vlády Václava I. ve 30. letech 13. století. a jednoduše se dá říct, že vedlo od Vltavy ulicí Revoluční, přes náměstí Republiky, ulicí Na Příkopě, 28. října a přes Národní třídu až k Vltavě.
Kudy přesněji vedlo opevnění, jak vypadalo, kolik mělo bran a další zajímavosti pro Vás chystám na courání po staroměstském opevnění v únoru a březnu. Přidáte se?

PF 2019

Přeji všem v novém roce hodně „courání“

Betlém v kostele Panny Marie Andělské v klášteře kapucínů

Jesličky v kostele – ovečky na seně mají pravé ovčí rouno a bečí a Ježíšek je prozatím v jesličkách. Na Tři krále už bude sedět na klíně Panně Marii.

Dnes nás na prohlídce bylo pár a moc jsme si to užili. Ani fronta nebyla dlouhá. Tak akorát, abychom si pověděli informace o kapucínech i o samotném betlému a pak se prošli chodbou, kde jsou jesličky instalované. I ovečka nám zabečela 🙂

Betlém je přístupný až do Tří králů (6.1.2019) od 9.30 – 17.00.

A ještě pár informací o nádherném betlému.

Betlém vznikl v 18. století a byl vytvořen mnichem, který byl obeznámen s výrobou kašírovaných betlémů v okolí italské Neapole. Betlém prý tvořil 10 let.

V Čechách nemá betlém srovnání, jde o impozantní soubor 48 figur, v několika případech v téměř životní velikosti. Dvě pohyblivé ovečky ležící na seně (viz první fotografie) mají pravé ovčí rouno, které jim věnoval obdivovatel ze Slovenska. Malba v pozadí je ze starého betléma nalezeného v Hejnici na Liberecku.

Jak sochy vznikly? Hlava a ruce se vyřezaly ze dřeva. Zbytek těla tvoří dřevěná konstrukce, ke které se postupně přidával materiál – seno, sláma, sádra. Postavy pak byly oblečeny do vyřazených šlechtických šatů, které byly napuštěny klihovou vodou, aby zatvrdly.

Rubrika: Zajímavosti