Vila je nádherná funkcionalistická budova od architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty. Investorem stavby byl významný stavitel František Müller. Stavělo se v letech 1928-30 a Loos ve vile uplatnil svoji teorii „Raumplanu“, tedy prostorového plánu. Prostor není rozdělen na patra, ale místnosti se prolínají v různých výškových úrovních. Například obývací pokoj má strop vysoký přes dvě patra, protože se jedná o reprezentativní místnost a jídelna má strop nízký, protože je určena pro konzumaci jídla a sezení.
Při prohlídce s výkladem je možné si vilu prohlédnout od sklepa po podkroví. A opravdu to stojí za to. Kromě již zmiňovaného rozložení prostoru Vás jistě překvapí i výtah, technické zázemí a neskutečný výhled na Pražský hrad ze střešní terasy.
Chtěli byste se do vily podívat? Pište na email: couramese@gmail.com
Maximální počet na jednu skupinu je 7. Vstupné je 300 Kč, snížené 200 Kč. Na „lítačku“ je sleva 10%.
Nádherná funkcionalistická pasáž, která vznikla ve 30. letech 20. století propojením funkcionalistického domu v ulici Panská a palácem Černá růže. Třípodlažní obchodní komplex je dílem architekta Oldřicha Tyla.
Jedinečnost pasáže nespočívá pouze ve velikosti prostoru, ale také v nádherných detailech, které zde byly použity. Prosklené ochozy, skleněná zábradlí a madla dveří či kulovitá mléčná svítidla. Vše bylo pečlivě zrekonstruované v devadesátých letech dvacátého století ateliérem A.D.N.S.
V 60. letech 20. století zde bylo provedeno několik úprav v tzv. bruselském stylu, o kterých si budeme povídat na courání po pasážích v sobotu 19. ledna 2019. Přidejte se a dozvíte se mnoho dalších zajímavostí.
Dům možná někteří starší pamatujete jako Dům koberců, dnes je zde obchod s oblečením. Dům si nechala postavit vídeňská firma Haas a synové v 70. letech 19. století, která prodávala právě již zmíněné koberce a potahové látky. A právě díky vzniku se pokládá za nejstarší obchodní dům v Praze.
Za obvodovými zdmi je ukryta vložená železná rekonstrukce, která umožnila maximální otevření vnitřních prostorů s přístupem denního světla velkými okny v průčelí. Nádherné schodiště je postaveno na ocelových nosnících a má nádherné litinové zábradlí.
A čím dalším byl obchodní dům unikátní? To si řekneme na courání po pasážích v sobotu 19. ledna.
Pozůstatky mostního oblouku ve vestibulu stanice Můstek
Na křižovace ulic Na Můstku a Provaznické je vstup do vestibulu metra linky A. Přímo ve vestibulu se nachází jeden z mála volně přístupných pozůstatků středověkého opevnění Starého Města.
Jedná se o část konstrukce můstku přes příkop opevnění, který vedl k bráně Havelské. Byl částečně zděný, ale mostovka byla dřevěná, aby mohla být odstraněna v případě ohrožení.
Samotné opevnění bylo postaveno za vlády Václava I. ve 30. letech 13. století. a jednoduše se dá říct, že vedlo od Vltavy ulicí Revoluční, přes náměstí Republiky, ulicí Na Příkopě, 28. října a přes Národní třídu až k Vltavě. Kudy přesněji vedlo opevnění, jak vypadalo, kolik mělo bran a další zajímavosti pro Vás chystám na courání po staroměstském opevnění v únoru a březnu. Přidáte se?
O čem si budeme při courání povídat? – o temné historii Černínského paláce – o smutném příběhu o loretánských zvoncích – o jediné roubence v centru Prahy – o vraždě, která se dostala do seriálu Hříšní lidé města pražského – o jedné z prvních dopravních nehod městské dopravy
Sraz na Loretánském náměstí u sochy Edvarda Beneše (tramvaj na Pohořelec a pak pěšky Loretánskou ulicí k Ministerstvu zahraničí).
Vstupenky: dospělí 100 Kč, děti 50 Kč
Závazné přihlášky, prosím, do emailu: couramese@gmail.com
Budeme se courat po pasážích v centru Prahy a co se dozvíte? – jak vzniklo slovo pasáž – kde se nachází nejstarší obchodní dům v Praze – proč není v Lucerně kluziště – kde byla vyhlášená cukrárna – o pasážích a reklamách – čemu se říkalo Trafouš
Sraz je u vstupu do pasáže v budově České národní banky (pasáž Českého designu) z ulice Na Příkopech.
Jesličky v kostele – ovečky na seně mají pravé ovčí rouno a bečí a Ježíšek je prozatím v jesličkách. Na Tři krále už bude sedět na klíně Panně Marii.
Dnes nás na prohlídce bylo pár a moc jsme si to užili. Ani fronta nebyla dlouhá. Tak akorát, abychom si pověděli informace o kapucínech i o samotném betlému a pak se prošli chodbou, kde jsou jesličky instalované. I ovečka nám zabečela 🙂
Betlém je přístupný až do Tří králů (6.1.2019) od 9.30 – 17.00.
A ještě pár informací o nádherném betlému.
Betlém vznikl v 18. století a byl vytvořen mnichem, který byl obeznámen s výrobou kašírovaných betlémů v okolí italské Neapole. Betlém prý tvořil 10 let.
V Čechách nemá betlém srovnání, jde o impozantní soubor 48 figur, v několika případech v téměř životní velikosti. Dvě pohyblivé ovečky ležící na seně (viz první fotografie) mají pravé ovčí rouno, které jim věnoval obdivovatel ze Slovenska. Malba v pozadí je ze starého betléma nalezeného v Hejnici na Liberecku.
Jak sochy vznikly? Hlava a ruce se vyřezaly ze dřeva. Zbytek těla tvoří dřevěná konstrukce, ke které se postupně přidával materiál – seno, sláma, sádra. Postavy pak byly oblečeny do vyřazených šlechtických šatů, které byly napuštěny klihovou vodou, aby zatvrdly.
Sochy mají životní velikost, sochy pastýřů mají až 175 cm.
Betlém v římskokatolickém farním kostele Panny Marie Královny v Ostravě – Mariánských Horách. Dřevěný betlém s nádherným malovaným pozadím zasněžené vesničky se nachází v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ostravě – Třebovicích.Dřevěný pohyblivý betlém z katedrály Božského Spasitele v Moravské Ostravě. Figurky jsou asi 55 cm vysoké a jsou dřevěné polychromované. Betlém se stále rozrůstá – mezi nové figurky patří třeba spáč, kterého probouzí půlnoční zvonění, sekáč připravující dřevo pro hořící oheň a harfistka. Autorkou nových figurek je paní Lidka Urbanová a do pohybu je uvedl její manžel František Urban.
Slova slavné vánoční písně od Jaromíra Vomáčky z roku 1962 evokuje spíš Vánoce jako oslavu konzumu. Pojďme se raději vrátit k úplným počátkům…
A jak to všechno začalo? Dá se
říct, že pradávno. Tradice Vánoc mají své počátky v době pohanské. Tehdy
byli lidé těsně spjati s přírodou. A koloběh v přírodě souvisí se
slunečním cyklem. Zimní slunovrat byl pro lidi přirozený počátek roku – postupně
přibývalo světlo, den se prodlužoval, slunce sílilo. Až rané křesťanství začalo
tyto pohanské zvyky potlačovat tím, že své svátky soustředilo právě do období
významných pohanských oslav. Ve 4. století n.l. papež Liberius prohlásil Vánoce
za svátky připomínající Kristovo narození. Tento den stanovil na 25. prosince.
Tím se mu podařilo vytlačit římské pohanské svátky zvané saturnálie a nahradil
je křesťanskými svátky.
S tímto papežem jsou také
spojeny první jesličky, které použili při vánoční mši v bazilice Santa
Maria Maggiore v Římě. V kryptě kostela je vždy o Božím hodu vánočním
vystavěno pět olivových prkének z betlémských jeslí, ve kterých byl podle
legendy Ježíšek po narození uložen.
První betlém je spojen se svatým
Františkem z Assisi, zakladateli řádu minoritů. O Vánocích roku 1223
postavil v lesní jeskyni u obce Greccio v Umbrii jesličky. Vystlal je
senem a přivázal k nim oslíka a volka. U nás jsou první zprávy o jesličkách
ze 14. století, kdy ve staroměstském kostele Panny Marie před Týnem bylo
postaveno cosi na způsob betlémské jeskyně. Další rozkvět betlémů nastal s příchodem
Jezuitů v 16. století na naše území,
kdy došlo k masovému šíření po celém našem území.
O nejstarším betlému v kostele
Panny Marie Andělské a dalších slavných betlémech si budeme povídat na dalším courání,
které se uskuteční ve čtvrtek 27. prosince od 15 hodin právě v tomto kostele
kapucínů.
Věděli jste, že podle tradice by
měl být Ježíšek do jesliček položen o svátku Narození páně, tedy 25. prosince,
kdy se slaví Boží hod vánoční, a v den příchodu tří králů – 6. ledna – má již
děťátko sedět Panně Marii na klíně?
