Znáte ten pocit, když si myslíte, že už máte jižní Čechy dokonale sjeté křížem krážem, a pak najednou objevíte kout, který vám úplně vyrazí dech? Občas mě to zkrátka vytáhne na ten nejzazší konec republiky. A přesně to se stalo nedávno, když jsme hledali ideální cíl na víkendový výlet, který by nám pomohl zaplnit další stránky v turistickém deníku. Volba padla na Nové Hrady – městečko na samotném jihu Čech, které doslova přetéká příběhy.
Pokud máte rádi historii bez davů turistů a romantická zákoutí, pojďte se podívat, co nás tu nejvíc dostalo.
Hrad Nové Hrady: Od rožmberské síly k belgické hraběnce
Naše první kroky vedly samozřejmě na monumentální gotický hrad, který město střeží už celá staletis. Historie na vás tady dýchne z každého kamene.
Všechno to začalo v roce 1358, kdy panství získali slavní bratři z Rožmberka. Hrad se rychle stal klíčovým opěrným bodem jejich moci. Jenže osud mu zrovna nepřál. Na konci 16. století dostal těžkou ránu – v roce 1590 do něj udeřil blesk, vybuchla prachárna a dílo zkázy dokonalo následné zemětřesení. Rožmberkové se ale nevzdali a povolali italského architekta Antonia Canevalla, který hrad znovu postavil na nohy.
Po vymření Rožmberků (smrtí Petra Voka v roce 1611) se tu sice krátce ohřáli páni ze Švamberka, ale kvůli účasti v protihabsburském povstání o všechno přišli.
Éra Buquoyů: Z válečné kořisti rodové sídlo
V roce 1620 daroval císař Ferdinand II. celé panství svému věrnému vojevůdci Karlu Bonaventurovi Buquoyovi. Ten si sice nového domova moc neužil, protože hnet další rok padl v bitvě, ale jeho odkaz žije dál. Z Belgie totiž dorazila jeho akční manželka Marie Magdalena de Biglia. Ta se rozhodla, že z chladné pevnosti udělá pohodlné šlechtické bydlení.
Buquoyové zde pak sídlili po staletí. K nejzajímavějším postavám rodu patřil Jiří František August Buquoy (1781–1851) – neskutečně všestranný vědec a vynálezce, který ve svých zdejších sklárnách začal vyrábět slavné temné hyalitové sklo. (Mimochodem, pokud se někdy se mnou budete courat Prahou, povídáme si o tomto úžasném šlechtici při procházce Couráme se za příběhy malostranských paláců). Rod o panství přišel až po roce 1945 v rámci poválečných konfiskací.
Tereziino údolí: Romantická oáza, kde se zastavil čas
Když jsme si prohlédli hrad a ulovili vytoužené vizitky, vyrazili jsme kousek za město do místa, o kterém jsem slyšela samé chvály – do Tereziina údolí (původně Krásného údolí) podél řeky Stropnice. A lidi, to je čistá nádhera!
Tento romantický krajinářský park vznikl ve druhé polovině 18. století díky hraběti Janu Nepomuku Buquoyovi a jeho ženě Terezii (rozené hraběnce Paarové), po které dodnes nese jméno. Chtěli vytvořit dokonalé místo pro odpočinek a kontakt s přírodou, což se jim povedlo na jedničku.
Když se údolím procházíte, narazíte na:
- Majestátní umělý vodopád: Který v údolí padá z útesu a fotku u něj prostě musíte mít.
- Lázeňský dům Lazna a Modrý dům: Romantické stavby dokonale zasazené do krajiny.
- Okouzlující mostky: Které překlenují řeku a dotvářejí atmosféru jako z pohádky.
- Tvrz Cuknštejn: dnes soukromý hrad dokresluje romantiku celého údolí
Dnes je celé údolí chráněné jako národní přírodní památka a je to bezkonkurenčně nejkrásnější tečka za celým výletem.
Nové Hrady mě znovu utvrdily v tom, že naše země skrývá neskutečné poklady. Ať už vyrazíte za historií rodu Buquoyů, nebo jen načerpat energii do Tereziina údolí, tohle místo si prostě zamilujete!