Nešťastná roubenka na Novém světě

Romantický hotel U raka

Mnoho nás obdivuje krásnou roubenku na Novém světě. Dnes je zde romantický hotel a kavárna, kde se můžete zastavit na svých toulkách Prahou. Toto místo však nebylo vždy tak krásné a malebné.

V roce 1739 si v místech dnešní chaloupky koupil pozemek řezník Antonín Simonis a vystavěl zde stáje pro jateční dobytek. Ve druhé polovině 18. století k němu další majitel opět řezník Libický postavil druhý dům a stáje byly změněny na byty pro chudinu. V jednom z těchto bytů bydlela také chudá švadlenka Josefína, za kterou chodil spisovatel Jakub Arbes. Jak to tady asi vypadalo dokládá fakt, že se vztahem se švadlenkou nikde nechlubil. V malých prostorách tady bydlely celé rodiny, spalo se i na zemi a v teplých dnech život probíhal hlavně na ulici.

V 50. letech 20. století se majiteli roubenky stali přátelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. Arnošt Lustig v roce 1968 emigroval a Ota Pavel trpěl duševní chorobou a roku 1973 zemřel na infarkt.

V 80. letech 20. století dům kupuje fotograf Alexandr Paul a po dohodě s památkáři roubenku, těžce napadenou dřevomorkou, zbourá a postaví její přesnou repliku, kterou můžeme obdivovat dnes.

Další zajímavosti nejen o jediné roubence v historickém jádru Prahy, ale také z celého Nového světa se dozvíte na courání po Novém světě. Těším se na Vás již tuto neděli.

Dostavba katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Model katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. V popředí gotická Vojtěšská kaple a románská bazilika (fotografie modelu z výstavy Praha Karla IV. v domě U zlatého prstenu)

Výstavba chrámu sv. Víta byla násilně ukončena zahájením husitských válek, kdy byl chrám vypleněn a parléřovská huť se rozprchla do celé Evropy. Další rána přišla v době vlády Friedricha Falckého, kdy byl opět vypleněn, tentokrát kalvinisty. Další rány dostal při bombardování Prusy. V průběhu doby byly učiněny pokusy o dokončení chrámu, ale nebyly úspěšné.

Na počátku 19. století už byla katedrála v havarijním stavu. Naštěstí přišla doba národního obrození a romantismu a bylo rozhodnuto. Roku 1859 byla založena Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a bylo rozhodnuto, že se katedrála nejen opraví, ale také dostaví!

Zadní trakt katedrály s věncem kaplí postavených Matyášem z Arrasu v první fázi stavby

Roku 1861 byly zahájeny obnovovací práce na chrámu pod vedením architekta Josefa Krannera. Roku 1873 práce převzal Josef Mocker, který byl velmi radikální, protože byl zastáncem čistoty stylu. Za jeho působení byla stržena kaple svatého Vojtěcha a zbytečně byla zbořena kaple svatého Mořice při svatovítském probošství. Také s jeho nástupem začala dostavba západní části a dvou věží. Na přelomu století se prací ujal architekt Kamil Hilbert, jehož práce byla výrazně citlivější a podařilo se mu dovést stavbu až k tisíciletému miléniu smrti sv. Václava roku 1929, kdy byl dostavěný chrám slavnostně vysvěcen. Mimochodem stavba tímto nebyla dokončena. Práce pokračovaly až do 50. let 20. století.

O dalších zajímavostech týkajících se katedrály se dozvíte zajímavou cestou na Courání po Pražském hradě pro rodiče a děti.

Loreta

Hlavní vstup do areálu Lorety

Loreta je poutní místo nazvané podle kopie loretánské kaple, domnělého domku Panny Marie, přenesené do italské Lorety z Nazareta. Tu naši pražskou nechala ve svých zahradách postavit Benigna Kateřina z Lobkovic v letech 1626-1631. Stavitelem kaple byl italský stavitel Giovanni Battista Orsi. Okolí svaté chýše postupně přestalo stačit zástupům poutníků, kteří k Loretě mířili, takže se nejprve přistavěly ambity a následně v 18. století byl areál Lorety dostavěn do podoby, v jaké ji známe dnes a to za účasti otce a syna Dientzenhoferů.

Loreta je ovšem také známá svou zvonkohrou, která byla na věž instalovaná roku 1694. Sestrojil ji hodinář Petr Naumann a zvonky odlil amsterdamský zvonař Claudius Fremy. Zvonkohra hraje automaticky každou hodinu mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.

Kdo daroval Loretě tuto zvonkohru? Kolika diamanty je osázené Pražské slunce – diamantová monstrance? A který známý hudebník prý hrál v 90. letech 20. století na zvonkohru? A mnoho dalších informací se dozvíte na courání po Novém světě.

Tajemná místa Pražského hradu

Zákoutí ve Zlaté uličce u Bílé věže

Pražský hrad. Místo, odkud nám vládli panovníci nepřetržitě více než 1000 let. Knížata, králové, císaři a prezidenti. Počátky osídlení hradu jsou utopené v mlze a jsou zahalené tajemstvím. Naši předkové prostě nebyli psaví. Nějaké informace se nám pokouší odkrýt archeologie, nejstarší legendy a zlomky textů z cizích kronik.

K tajemným místům patří tajemný pahorek Žiži, který zmiňuje Kosmas ve své kronice a kamenný stolec, na kterém byli nastolováni vládci. Záhadný je však už samotný hradčanský hřbet. Přestože již okolí Prahy bylo osídleno, vrch samotný byl osídlen až později v době příchodu křesťanství, kdy zde Bořivoj vystavěl kostelík/kapli Panny Marie a vystavěl zde knížecí sídlo. To mohlo souviset s tím, že hradčanský hřbet patřil k posvátným pohanským místům.

Za císaře Karla IV. dosáhla Praha svého největšího rozkvětu. Za jeho vlády se Praha stala centrem tehdejšího světa. Císař nechal v centru hradního areálu vystavět na místě baziliky svatého Vojtěcha nádhernou katedrálu, která měla reprezentovat významné postavení Prahy.

Císař Rudolf II., vládce posedlý sbírkami umění a alchymií, naposledy povznesl Prahu na světovou úroveň. Alchymisti prý sídlili ve Zlaté uličce a snažili se vyrobit zlato, která je od té doby tajemným místem s „prahem“ do paralelní Prahy.

Zajímají Vás tajemství Pražského hradu? Chtěli byste Courání po tajemném Pražském hradu v podvečerních hodinách? Napište mi do komentářů…

Pitoreskní Nový svět

Proč je ulička Nový svět tak úžasná? Třeba i kvůli takovým pozůstatkům.

Oblast okolo uličky Nový svět je pozůstatkem Nové osady na předměstí Hradčan. V roce 1360 byla osada připojena k Hradčanům. Čtvrt byla poničena nejen husitskými válkami, velkým požárem Malé strany a Hradčan v roce 1541, ale také při četných průchodech vojsk při dobývání Pražského hradu. Za vlády Rudolfa II. byla celá ulička postavena tak, jak ji známe dnes. Domky byly nalepeny na zeď zahrady Kapucínského kláštera, kteří si první klášter na našem území postavili právě na Loretánském náměstí směrem k Jelenímu příkopu.

Nejprve tady byly domky pro lidi, kteří sloužili na Pražském hradě a později byly domky obývány chudinou. Ulička zůstala zanedbaná i ve 20. století. Například plynové osvětlení tady svítilo ještě v roce 1985. Stahovali se zde umělci – výtvarníci, režiséři a další bohémové. Místo pro ně mělo „génia loci“ neboli „ducha místa“.

A jestli těmto místům „génius loci“ zůstal, můžete posoudit i vy, kteří jste se přihlásili na courání v neděli 27.1.2019 (ještě jsou dvě místa volné) nebo se můžete přihlásit na další courání 6.4.2019.