Nešťastná roubenka na Novém světě

Romantický hotel U raka

Mnoho nás obdivuje krásnou roubenku na Novém světě. Dnes je zde romantický hotel a kavárna, kde se můžete zastavit na svých toulkách Prahou. Toto místo však nebylo vždy tak krásné a malebné.

V roce 1739 si v místech dnešní chaloupky koupil pozemek řezník Antonín Simonis a vystavěl zde stáje pro jateční dobytek. Ve druhé polovině 18. století k němu další majitel opět řezník Libický postavil druhý dům a stáje byly změněny na byty pro chudinu. V jednom z těchto bytů bydlela také chudá švadlenka Josefína, za kterou chodil spisovatel Jakub Arbes. Jak to tady asi vypadalo dokládá fakt, že se vztahem se švadlenkou nikde nechlubil. V malých prostorách tady bydlely celé rodiny, spalo se i na zemi a v teplých dnech život probíhal hlavně na ulici.

V 50. letech 20. století se majiteli roubenky stali přátelé Arnošt Lustig a Ota Pavel. Arnošt Lustig v roce 1968 emigroval a Ota Pavel trpěl duševní chorobou a roku 1973 zemřel na infarkt.

V 80. letech 20. století dům kupuje fotograf Alexandr Paul a po dohodě s památkáři roubenku, těžce napadenou dřevomorkou, zbourá a postaví její přesnou repliku, kterou můžeme obdivovat dnes.

Další zajímavosti nejen o jediné roubence v historickém jádru Prahy, ale také z celého Nového světa se dozvíte na courání po Novém světě. Těším se na Vás již tuto neděli.

Velkopřevorský mlýn – Maltézská komenda

Čertovka s velkopřevorským mlýnem v pozadí

Někteří lidé přecházející Karlův most se zastaví nad Čertovkou a obdivují nádhernou vyhlídku na toto slepé rameno Vltavy a pozastaví se nad mlýnským kolem se sochou vodníka, které místo dokresluje.

Budova mlýnu vznikla ve 13. století v souvislosti s budováním komendy Johanitů vedle Juditina mostu. Součástí areálu rozsáhlého areálu byly nejen budovy řádu, ale také hospodářské budovy a mlýn nemohl chybět.

Po husitských válkách přešel mlýn do soukromého vlastnictví. Jeho vlastníkem byl v 16. století také mlynář Štěpán, podle něj se mu také někdy říká Štěpánský mlýn. Nějaký čas byl ve vlastnictví Malostranské obce, která jej pronajímala. Svému účelu kupodivu nakonec sloužil až do roku 1936.

Dnes je zde restaurace, přesto majitelé kolo udržují v chodu, i když už neslouží k pohonu mlýna. Kdyby se totiž kolo stále nenamáčelo ve vodě, vyschlo by a došlo by k jeho zničení. To dnešní už samozřejmě není původní, ale je z 90. let 20. století. Měří v průměru 7,4 m.

O johanitské komendě si budeme povídat na plánovaném courání po pražských komendách a klášterech.

Dostavba katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha

Model katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. V popředí gotická Vojtěšská kaple a románská bazilika (fotografie modelu z výstavy Praha Karla IV. v domě U zlatého prstenu)

Výstavba chrámu sv. Víta byla násilně ukončena zahájením husitských válek, kdy byl chrám vypleněn a parléřovská huť se rozprchla do celé Evropy. Další rána přišla v době vlády Friedricha Falckého, kdy byl opět vypleněn, tentokrát kalvinisty. Další rány dostal při bombardování Prusy. V průběhu doby byly učiněny pokusy o dokončení chrámu, ale nebyly úspěšné.

Na počátku 19. století už byla katedrála v havarijním stavu. Naštěstí přišla doba národního obrození a romantismu a bylo rozhodnuto. Roku 1859 byla založena Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a bylo rozhodnuto, že se katedrála nejen opraví, ale také dostaví!

Zadní trakt katedrály s věncem kaplí postavených Matyášem z Arrasu v první fázi stavby

Roku 1861 byly zahájeny obnovovací práce na chrámu pod vedením architekta Josefa Krannera. Roku 1873 práce převzal Josef Mocker, který byl velmi radikální, protože byl zastáncem čistoty stylu. Za jeho působení byla stržena kaple svatého Vojtěcha a zbytečně byla zbořena kaple svatého Mořice při svatovítském probošství. Také s jeho nástupem začala dostavba západní části a dvou věží. Na přelomu století se prací ujal architekt Kamil Hilbert, jehož práce byla výrazně citlivější a podařilo se mu dovést stavbu až k tisíciletému miléniu smrti sv. Václava roku 1929, kdy byl dostavěný chrám slavnostně vysvěcen. Mimochodem stavba tímto nebyla dokončena. Práce pokračovaly až do 50. let 20. století.

O dalších zajímavostech týkajících se katedrály se dozvíte zajímavou cestou na Courání po Pražském hradě pro rodiče a děti.

Pasáž Koruna

Skleněný strop v pasáži Koruna

Na místě dnešní pasáže Koruna stávaly tři domy. Jejich původ sahal až doby založení Nového Města ve 14. století. Domy se nazývaly U Špinků, U Řemenářů a U Subitánů. V domě U Špinků se nacházela proslulá Vídeňská kavárna, kde se prý nacházel první kulečníkový stůl v Praze. Všechny musely ustoupit výstavbě nové budovy nazvané Palác Koruna. Jediná stavba, která odolala byl tzv. Haasův dům, který byl palácem obestavěn.

Stavba probíhala v letech 1912-1914. Architektem stavby byl Antonín Pfeiffer (žák Jana Kotěry) a budovu navrhl ve stylu vrcholné secese. Stavbu financovala První česká všeobecná akciová společnost pro pojišťování na život a stavěla ji stavební společnost Matěje Blechy.

Jednalo se o multifunkční budovu. Kromě kanceláří pojišťovny se zde nacházelo kino, lázně i proslulý automat Koruna.

Nádherné skleněné zastřešení (viz fotografie) pasáže nebylo jenom dekorační. Kopule sloužila také k větrání a v případě požáru i k odvodu kouře.

Jak fungoval původní automat? Kde se nacházel v budově bazén? Odpovědi na tyto otázky i další informace k pasáži Koruna se dozvíte na Courání po pasážích. Těším se na Vás již zítra v sobotu 23.2. ve 16 hodin v pasáži ČNB.

Křížovníci s červenou hvězdou

Špitální bratstvo při kostele sv. Haštala bylo založeno králem Václavem I. a jeho sestrou Anežkou v roce 1233. Velmi záhy bylo špitální bratrstvo povýšeno na řád s řeholními pravidly. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 řád trvale usídlil u Juditina mostu, kde vybudovali klášter s kostelem sv. Františka.

Poloha kláštera u mostu u Vltavy byla pro křížovníky výhodná, ale vyplývaly z ní také povinnosti – například opevňovací práce a údržba mostu.

Hlavním posláním byla špitální činnost, díky níž bratrstvo překonalo bez zásadních přerušení jak husitské války, tak uzavírání klášterů za josefínských reforem.

V době svého největšího rozkvětu, za vlády Karla IV., řád obhospodařoval okolo šedesáti špitálů, domů a farních kostelů. Byl tak významný, že v 16. a 17. století byl pražský arcibiskup vždy i velmistrem řádu.

Víte, které další významné kláštery a komendy se nacházely na území Starého Města a Malé Strany? O těch významných si budeme povídat na připravovaném courání po pražských komendách a klášterech.

Loreta

Hlavní vstup do areálu Lorety

Loreta je poutní místo nazvané podle kopie loretánské kaple, domnělého domku Panny Marie, přenesené do italské Lorety z Nazareta. Tu naši pražskou nechala ve svých zahradách postavit Benigna Kateřina z Lobkovic v letech 1626-1631. Stavitelem kaple byl italský stavitel Giovanni Battista Orsi. Okolí svaté chýše postupně přestalo stačit zástupům poutníků, kteří k Loretě mířili, takže se nejprve přistavěly ambity a následně v 18. století byl areál Lorety dostavěn do podoby, v jaké ji známe dnes a to za účasti otce a syna Dientzenhoferů.

Loreta je ovšem také známá svou zvonkohrou, která byla na věž instalovaná roku 1694. Sestrojil ji hodinář Petr Naumann a zvonky odlil amsterdamský zvonař Claudius Fremy. Zvonkohra hraje automaticky každou hodinu mariánskou píseň Tisíckrát pozdravujeme Tebe.

Kdo daroval Loretě tuto zvonkohru? Kolika diamanty je osázené Pražské slunce – diamantová monstrance? A který známý hudebník prý hrál v 90. letech 20. století na zvonkohru? A mnoho dalších informací se dozvíte na courání po Novém světě.

Anežský klášter

Kostel sv. Salvátora, který je součástí areálu Anežského kláštera

Klášter klarisek založil český král Václav I. pro svou milovanou sestru Anežku pravděpodobně okolo roku 1231. Ctižádostivá a ambiciózní Přemyslovna se rozhodla uvést do budov kláštera členky řádu, který se řídil v té době zcela novou františkánskou řeholí. Řád klarisek (= chudých sester sv. Kláry) založil František z Assisi. Patří mezi žebravé řády, které kladou důraz na chudobu, odříkání a asketický způsob života. Následně ještě přišli minorité (= řád menších bratří), jedna z větví žebravého řádu řehole sv. Františka z Assisi.

Zásadní zlom byly husitské války. Klarisky i minorité odešli a kláštery byly vypleněny, ale budovy ponechali – sloužily jako zbrojnice a mincovna. Roku 1556 se v areálu usadili Dominikáni, kteří obývali pouze budovy ženského konventu a druhou část začali rozprodávat. Areál konventu byl navrácen klariskám v roce 1626. Ty zde pak působily s přestávkami až do roku 1782, kdy byl klášter Josefem II. zrušen.  Na místě mužského kláštera vznikala nová čtvrt, dodnes zvaná Na Františku – chudinská čtvrt s nájemními byty. V rámci asanace měl být celý areál zbořen, ale silný odpor zastavil bourání areálu. Dnes slouží rekonstruovaný areál Národní galerii.

Chcete vědět, co je to jurisdikce sv. Anežky? Který kostel měl být pohřebištěm Přemyslovců a proč tam nikdo z nich pohřben nebyl? Jaktože byla Anežka svatořečena, přestože se nenašly její ostatky? Přihlaste se na nedělní Courání po staroměstském opevnění – I. část. Sraz je právě v zahradách Anežského kláštera. Těším se na Vás.

Biskupský dvůr

Jediný pozůstatek bývalého Biskupského dvora – věž zabudovaná do hotelové budovy

Objekt Biskupského dvora se nacházel napravo od vstupu na Juditin a později Karlův most na dnešním Dražického náměstí. Sídlo biskupa sem bylo přeneseno z Pražského hradu za biskupa Jindřicha Břetislav na konci 12. století. Jeho výstavba pravděpodobně navazovala na stavbu Juditina mostu. Zásadně byl přestaven a rozšířen biskupem Janem IV. z Dražic ve 14. století a stavební úpravy zde pokračovaly i následně již za prvních arcibiskupů Arnošta z Pardubic a Jana Očka z Vlašimi. Biskupský dvůr zanikl v době husitských válek a dochovala se po něm pouze věž, která je dnes součástí hotelu The Bishops House.

Při našem připravovaném courání po středověkých kláštech a komendách si budeme o Biskupském dvoře povídat, ale tyto pozůstatky z kapacitních důvodů nenavštívíme. Ale pokud půjdete sami a slušně požádáte hotelový personál, měli by Vám místo ukázat.